Brakýři

Spolu s Panenkou (1980) podle Eda McBaina byli Brakýři kultovní televizní inscenací mého dětství. Zatímco prvně jmenovaný počin v mých očích nezestárl a pokaždé pobaví hláškami, Brakýři se s odstupem mnoha let poněkud táhnou a Kratina se spíš drsně tváří a zaujímá pózy, než že by doopravdy hrál. Rytířova muzika je chvílemi vlezlá, ale to nic nemění na tom, že jako desetiletý jsem byl z bratrů v bílých kápích pěkně vyjukaný a hláškou: "Mraky jsou těžké, ale rozplynou se navždy," jsme se s (rodným) bratrem pravidelně častovali. (01.09.2022)

Brakýři jsou asi nejlepším českým televizním filmem. Skvěle vystihují atmosféru divokého západu. Nezbývá než litovat, že mají pouze televizní verzi a že nebyli natočeni ve filmové podobě. Vhodnými lokalitami by byl např. lom Amerika, kde vznikl Limonádový Joe nebo Krušné hory, kde natáčeli své westerny východní Němci. (18.05.2021)

"Brakýře" jsem na CSFD marně hledal několik let a ani mé úsilí o jejich nahození nikam nevedlo, protože jsem nebyl schopen najít bližší údaje o této výborné televizní inscenaci. Po delší době jsem je zkusil vyhledat a ejhle - dobrá věc se podařila :-) . Kleopatřin komentář mi mluví z duše, za sebe bych ještě z hereckých představitelů kromě vynikajícího Kratiny vyzdvihl "rodinné" trio Shafferových - Zdeňka Řehoře, Janu Švandovou a Lukáše Vaculíka, který v roli Ettiina bratra opravdu exceluje. Nezapomenutelná je i titulní píseň s textem a v podání Zdeňka Rytíře, kterou s jinými slovy pod názvem "Hallo, Mr. Dejavu" později nazpíval i Michal Tučný. (16.10.2010)

Vzhledem k tomu, že za posledních třicet let film v televizi neběžel, což si tak nějak nedovedu vysvětlit, chápu zdejší vstřícné hodnocení. Dokážu si představit, že u spousty hodnotitelů film vyvolává nostalgické vzpomínky na dobu, kdy v televizi slušné dílo, které nestálo jen na hereckém obsazení, ale i na slušném scénáři, běželo jen párkrát do roka. Filmu nelze upřít minimalistické obsazení i scénografii, které zafungovaly, ale i přesto by dílku slušela jednodílná stominutová stopáž. I přes noirové vyznění a konec filmu a především skvělý herecký výkon Zdeňka Řehoře, nemůžu hodnotit jako TOP. (19.03.2019)

Bratr sám je bratru světlem. Dvoudílná televizní adaptace jednoho z nejlepších románů A. C. Doyla se pod režijním vedením Jiřího Adamce stává opravdovou filmařskou lahůdkou pro fajnšmekry. Jen stěží existuje v českém prostředí zdařilejší silueta Divokého západu. Nechybí tomu nic – banda bezskrupulózních vrahů a vyděračů, sympatický gangster s temnou minulostí, plavovlasý anděl, pro kterého stojí za to žít, i strach zalezlý až do morku kostí. Mnozí z herců nebyli snad nikdy lepší – to platí nejen o Vladimíru Kratinovi, který je ideálním představitelem tvrdých a nesmlouvavých mužů pevných zásad, ale také o Petru Haničincovi, Jiřím Bartoškovi, Lukáši Vaculíkovi i Janě Švandové. Špičkové dílo. Škoda, že tak opomíjené. (16.11.2017)