Smrtonosná pasca: Opäť v akcii

John se vzdal všeho, co je na něm tak skvělé, aby šel zachránit synovi zadnici. Tedy vzdal se všeho, aby na dovolené domluvil synovi, aby přestal prodávat drogy… Dovolená byla skvělá, protože tatík a synátor se samozřejmě udobří, zasmějí, navlhnout a trochu se jim zvýší radioaktivita. Prostě príma dovolená v bývalém Sovětském svazu, ze které přechází zrak. (30.12.2015)

Tento pořad vám přinesl Mercedes... To jediné co neztratilo úroveň byla Beltramiho hudba. Jinak je to bolestivý pád na hubu. Tohle pro mě není další díl té vynikající série, na které jsem vyrůstal. Neberu to tak, abych mohl být alespoň trochu objektivní. Nemám rád Moorea, zprasil už MAXE PAYNEA a točit moc neumí. Tady se snaží aspoň rvát do popředí akci (musím uznat, že je jí tu opravdu hodně), protože jakékoliv přepnutí do "táta a syn si povídají" se rovná katastrofě. Scénář Skipa Woodse, jestli měl pět stránek tak je to moc, je mimo veškerá kvalitativní měřítka (ve špatném slova smyslu). Příběh to nějáký má, ale povedených hlášek je málo a kecy o dovolené se taky brzo omrzí. Bruce to má všechno v paži a příjde mi, že dost přehrává. Co mu taky jiného zbývá, vždyť je v parodii na SMRTONOSNOU PAST! Nebudu tu rýt do nelogičností jednotlivých scén, ale několikrát jsem měl ve tváři hodně překvapený výraz. Hlavně u výletu do Černobylu. Připomíná mi to doby, kdy jsem s tátou sledoval Seagalovky (PŘEPADENÍ 2) a on vždycky nadával na to jaká je to blbost, jak to nedává smysl. Kdo takovou kravinu vůbec vymýšlel. No tak asi jsem dorostl do tátových bot. Chceš potulit? (17.03.2013)

John McClane? Spíš ROFL McLOLane. Vlastně mi přišlo, že Willis je tu jen tak jako omylem, přišel se podívat na plac a aby se neřeklo, tak párkrát zapózoval za kanónem a utrousil sem trochu patosu a tam nějaký ten one-liner. Jinak ze Smrtonosné esence tu zbyla jenom nostalgie pod tučnou vrstvou prachu a útržky hlavního hudebního tématu, které se asi nikdy neoposlouchá a fungovat bude za jakýchkoliv okolností. Finále ve své digitální pompéznosti předčilo i dálnici a chození po stíhačce ve čtyřce a jasně delkaruje, že McClane už fakt zaslouží důchod. Nechte tu sérii dožít s trochou důstojnosti, proboha. Tedy jestli to ještě vůbec jde. (06.06.2013)

Nikoliv Len Wiseman, ale John Moore je nakonec vrahem devadesátkového idolu, který postavu Johna McClane pohřbil pod zeleným vizuálem a horou nezáživné akce, kdy i těch smířlivých devadesát minut se táhne jako žvýkačka na botě. Sledovat A Good Day to Die Hard je asi tak příjemné, jako si nechat trhat zanícenou osmičku, na kterou už nepůsobí anestézie! Slzám se člověk neubrání. Dokoukáno s velkým sebezapřením. (19.05.2013)

Tak tohle je pro fanoušky Johna McClanea těžká rána. Co ale čekat od filmu, jehož scénář spíchnul Skip Woods pravděpodobně někde na hajzlu a režisér neumí místy sestříhat scénu tak, aby vůbec dávala smysl. Zde totiž nedává smysl skoro nic a občas mi z té tuposti a blbosti tvůrců bylo opravdu smutno. Akce sice nedělá Mooreovi zas tak velké problémy, ale ze židle také dvakrát nezvedne. Hlášky nulové, záporáci ucházející a vztah mezi otcem a synem jakoby ani nebyl. Bruce se sice zase snaží zachránit, co se dá a McClanea má stále v krvi, ale na tenhle průser zkrátka sám nestačí. Skipa Woodse už bych prosil nikdy nepouštět před počítač či jakýkoliv papír, radši ani ten toaletní. (26.05.2013)