Okresný prebor - Posledný zápas Pepika Hnátka

Postava trenéra Josefa Hnátka je dobře napsaná a především výborně zahraná Miroslavem Krobotem. Bohužel je to právě Josef Hnátek, který naznačuje, že v rukou jiného scénáristy a režiséra mohl vzniknout daleko obsáhlejší a zajímavější film, než je "pouze zábavný" Okresní přebor. Nicméně díky za pár skvělých momentů a několik "ty, ty, ty" za vyloženě podbízivé, natahované a laciné vtípky typu opačně fungující světelná signalizace na železničním přejezdu. Tvůrci raději měli zmáknout lepší timing s obsahem deníku Josefa Hnátka. (30.03.2012)

možná bych byl víc přísný, kdybych film viděl v kině, neb si myslím, že tam tento film nemá co dělat, je to "jenom" další povedená episoda seriálu (ač díky délce oproti nejlepším seriálovým dílům zaostává), tentokráte s důrazem (někdy až moc velkým, trošku víc prostoru by si jiné postavy zasloužili) na jak jinak, než výborného Krobota. Velmistr malých rolí Norbert Lichý si zde opět odehraje to své a já ho začínám pomalu považovat za českého Johna Goodmana. (03.02.2013)

Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti. (27.03.2012)

Tak takové to tedy bylo... Poslední zápas Pepíka Hnátka, kdyby se jen obešel bez vorlíčkovsko-troškovských humorů typu obrácený semafor, byl by geniální prequel, jakkoli sám o sobě má stejně jako původní seriál ke genialitě daleko. Hvězdičky raději čtyři než tři, už za tu zásluhu, kterou celý tento projekt má, a aby to nevypadalo, že jsem "nepochopil". Nejlepší byl stejně trenérův zápisník. Komentáře spacylemon, radek99, marigold. (13.01.2017)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)