Panství Downton

Čítam tu niečo o sofistikovanom rozprávaní, ktoré využíva thrillerové prvky, čítam tu o dokonalej kostýmovej dráme, o distingvovanosti a inteligencii, vidím tu štvor- a päťhviezdičkové hodnotenia svojich obľúbených užívateľov a nestačím sa diviť. Ešte že mám naliaty svoj čaj... Pochopím, keď to povie taký JFL, tomu zmäkol mozog pri organizovaní festivalu brakových filmov, ale takýto všeobecný chválospev som nečakal. A možno som mimo ja. Istý čas som uvažoval či všetky tie telenovelovité postupy v podobe totálne prepiatych reakcií postáv, brakových zvratov (zafačovaný, vraj mŕtvy "kvázi-brat" sa po rokoch objaví na prahu domu a potom zmizne), manipulácií zlodušských rozmerov (komorníkova manželka a jej snaha zničiť manželovi život) a prekvapivých odhalení, nie sú myslené ako vtip. Ale zistil som, že nie. Zistil som, že to je vlastne len sofistikované rozprávanie, ktoré využíva thrillerové prvky. Za takýto eufemizmus by v politike priam vraždili. Dobre, milo ufrflaný konzervativizmus a ludizmus Maggie Smithovej mi bol extrémne sympatický, vlastne len kvôli nej som to vydržal pozerať do štvrtej série. Ona jediná so svojimi hodnotami vlastne stála v skutočnom konflikte a v opozícii voči prichádzajúcej dobe. Ale od Britov by som predsa len čakal trochu viac, najmä po skúsenostiach s Ivoryho adaptáciami Forsterových románov alebo s Návratom na Brideshead a Ságou rodu Forsytovcov. Dowton Abbey tu naozaj vychádza len ako hra na distingvovanosť, suchosť, inteligenciu a aristokratické hodnoty, pretože v jadre je to číro obchodnícka a okatá snaha zaujať diváka všetkými dostupnými a najmä vulgárnymi a šťavnatými prostriedkami. Ak by bola snímka zasadená do ružových záhrad alebo argentínskych plání, všetci by okamžite rozdávali odpady. Pokiaľ by niekto mal chuť na tematicky (zánik starého sveta šľachty a nástup sveta nového) a žánrovo (kostýmová melodráma) sčasti podobné diela, akurát bez "moderného" a "sofistikovaného" rozprávania, odporúčam mu Viscontiho Geparda a Ivoryho Súmrak dňa. Viem, nie sú to seriálové rodinné ságy, pracujú s inými naratívnymi postupmi, ale platí, že hovoria prakticky o tom istom a lepšie - pretože aj svojou formou sprítomňujú niečo z odchádzajúceho sveta a nerobia z toho len trápny, telenovelovitý spektákel. Nuž a potom je tu iný súčasný seriál, ktorý taktiež sleduje reakcie aristokracie na meniacu sa dobu, a to v spojení s rodinnými problémami - The Crown (a áno, aj v tomto prípade ide o trochu iný žáner). (02.09.2021)

Rosamund Pilcher: Downton Edition. Tohle přirovnání je bohudík jen jedním aspektem tohoto seriálu z edvardovské éry. Postavy žijící na venkovském panství sice řeší problémy jak vystřižené z červené knihovny, ale výborný scénář, herecké výkony a dokonalá hudba povyšují celý seriál na vytříbené drama. Downton je ensámblový seriál v pravém slova smyslu, protože každý herec dostane svůj prostor a taky ho řádně využije. Seriál navíc věrně dokumentuje sociální poměry v tehdejší Anglii. Je možná škoda, že příběh neukončili 1. řadou. 2. řada totiž postrádá drajv té první. Hlavní premisou je tentokrát 1. sv. válka, což je filmově docela dost vyčerpané téma, které nenabízí nic nového. Nekonačná romance Mary a Matthewa je taky na facku. Downton Abbey ale musím nechat jedno, a to je, že si své diváky dokáže udržet, i já jsem totiž podlehla jeho kouzlu. (16.10.2011)

Seriál podobného ražení jako byla Sága rodu Forsytů, tudíž perfektní ve všech směrech. Tento má však navíc lehký humor, jehož největší nositelkou je zde samozřejmě Maggie Smith. A ačkoliv je tato dáma s promínutím stará jako Jeruzalém, její charisma je odzbrojující. Její mimiku by měli studovat všichni ti rádoby herci, kteří umí sotva mluvit. Zato stará veteránka Maggie dokáže pouhým pohybem tváře vyjádřit to, co jiní ani slovy neumí. Nemám žádné výhrady, je to natočené s lehkostí, vkusem, poctivě a hlavně se to nechce zavděčit všem. Navíc je to laskavé a intriky tu nejsou na prvním místě. Nedivím se, že se v Británii tento seriál stal v minulém roce nejúspěšnějším. Vražd už totiž bylo dost! (11.01.2012)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)

Úchvatný historický seriál s příchutí červené knihovny. 1)  Atmosféra doby se mi zaryla hluboce pod kůži. Nejlepší je v první řadě, později jsou už staré zlaté časy rozmělněny válkou a poválečnými společenskými změnami. Tato "konzervativní idylka" (gudaulin***) je vzpomínkou na časy, kdy šlechta šlechtí a služebníci slouží, všechno je jak má být a lidi jsou šťastni._____ 2)  Jasně, že vím, že to tak většinou nebylo a ani být nemohlo. A je to snad důvod, proč bych měl podobné výtvory odmítat? Pohádky taky sleduji s chutí a se zájmem, i když vím, že tak to v životě nechodí. Konec konců i na Ženu za pultem koukám s nostalgickou vzpomínkou, přestože stylizace (jinak řečeno lživost) díla doslova bije do očí. Ale řekněte, nebylo by krásné, kdyby to bývalo takhle bylo?_____ 3)  Dějově bohatý scénář (bravo, pane Fellowesi) si hravě poradil i s nejrůznějšími překážkami (například odchod Dana Stevense ze seriálu), ačkoli chvílemi mi dějové zvraty přišly jen málo uvěřitelné. Ale o to přece nejde. Julian Fellowes stvořil svět plnokrevných postav, které máme rádi nebo nesnášíme, které někdy jednají podivně a nepochopitelně, ale i tak jsou nám blízké, protože jsou jako my, jsou lidské. Přijal jsem je do svého domova, bydlí tu s námi, a my se oplátkou trápíme a radujeme s nimi. Co by si mohl scenárista přát víc?_____ 4)  Nezapomenu na lady Mary a lady Edith s jejich věčnou vzájemnou válkou a nešťastnými láskami, šaramantního Matthewa Crawleyho i Toma Bransona a z paměti mi nikdy nevymizí neobyčejně charismatická Violet, hraběnka vdova, jejíž sarkasmy mě budou provázet mým dalším životem. Dolní patro zastupuje majestátní majordom Carson se svým ženským protějškem přísnou, i když útěšnou paní Hughesovou, svérázná paní Patmorová i přesvědčivě hloupá holka pro všechno Daisy a hromada sluhů, z nichž mimořádnou pozici zaujímá úskočný nafoukanec Thomas Barrow._____ 5)  U podrazáckého Thomase mě poněkud mrzí, že jeho homosexualita je svázána s mizerným charakterem, i když chápu, že tím scenárista chtěl zdůraznit, jak ostrakizace působí na povahu člověka._____ 6)  Pěkné herecké výkony odvádějí 62letý Jim Carter (majordom Carson), 57letá Lesley Nicolová (kuchařka Patmorová) či 76letá Maggie Smith (hraběnka vdova)._____ 7)  Ani na přitažlivé kluky nezapomenu. Výrazný 26letý Theo James (Turek Pamuk) se sice objeví jen na pár minut, ale zamotá hlavu mnohým po několik řad. 28letý Dan Stevens (Matthew Crawley, dědic panství) v průběhu let tloustne a hubne, ale šarmu mu to neubírá. Rovněž 29letý Ir Allen Leech (šofér Tom Branson) stojí za zmínku. A pak  je tu 24letý Thomas Howes (sluha William), 24letý Ed Speleers (sluha Jimmy), 25letý Michael C. Fox (sluha Andy) a 22letý Matt Milne (sluha Alfred)._____ 8)  Věk protagonistů uvádím k roku prvního výskytu v seriálu._____ 9)  Viděl jsem všech šest řad. (19.03.2022)