Sherlock Holmes: Hra tieňov

Rovnako dobré ako jednotka. Ritchie drží Sherlocka pevne vo svojich režisérskych rukách, a aj keď občas povolí uzdu, stále len do tej miery a včas, aby sa z to celé vymklo kontrole a stala sa z toho obyčajná gýčovina. Je pravda, že pôvodné vyšetrovacie metódy Sherlocka Holmesa by v dnešných kinách asi taký prievan nenarobili, a tak je treba zmodernizovať rok 1890 a všetky okolnosti prispôsobiť dnešnému konzumnému divákovi. Guyov Sherlock sa tak stáva akýmsi superdetektívom, ktorý by si nespravil hanbu ani v dnešnej dobe. Každopádne príbeh nenudí, cez dve hodiny výbušného príbehu nenechajú takmer ani na chvíľku vydýchnuť. Samozrejme čerešničkou na torte a piatou hviezdičkou sú audiovizuálne orgie, spomalené zábery do bodky spĺňajú svoj účel, kamera oscarová. Dialógy sú chytľavé, plné slovných hračiek, nápadu a šmrncu, dodávajú deju nadhľad a vždy v správny okamih odľahčia nervydrásajúcu amtosféru. Ústredná dvojica bez zaváhania, ale Rachel McAdams v prvom dieli bola viac, než snažiaca sa Noomi Rapace. Každopádne záver to vyhral a ak nebude trojka, tak sa síce nič nedeje, ale nebol by som proti. 90%. (22.01.2012)

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. (25.05.2014)

Hollywoodská dvojka se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Ústřednímu tandemu to pořád skvěle šlape (i když chvílemi je Holmes už magor přes čáru), děj má patřičnou zašmodrchanost, akční scén jsou velkolepé a Jared Harris je překvapivě skvělý Moriaty. Svěžest předchozího dílu ale zmizela a úvodní hodinka několikrát padne v tempu na zadek. Jinak jde ale o důstojné navázání, které je naštěstí s postupujícími minutami lepší a lepší (přičemž Ritchie má zpomalovačky neskutečně na háku). Finále je výborným způsobem nekompromisní. Na chvíli jsem i zaváhal… (21.12.2011)

Scénář je spíchnutý horkou jehlou a má jen pár opravdu vynikajících momentů a konflikt obou velikánů není patřičně prokreslený. Pořád je to ale zábavná prohláškovaná jízda s vynikající vizuální stránkou. Efektní zpomalovačky jsou přesně tam kde mají být a berou dech. Scéna s "Jeníčkem" v lese nebo závěrečná konfrontace (efektně přetransformovaný závěr jedné z nejdůležitějších povídek) jsou jednoduše boží. Příběh je ale strašně schématický, honička střídá bitku a na pořádnou osudovost není moc místo, přitom materiál tu na ni je. (11.01.2012)

|| Scenár: Kieran Mulroney, Michele Mulroney / Podľa námetu: Arthur Conan Doyle | Hudba: Hans Zimmer | Produkcia: Joel Silver, Lionel Wigram, SUsan Downey, Dan Lin | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, Silver Pictures | Rozpočet: 125 miliónov $ | Tržby: 534,848,418 $ || Teraz, keď je už na svete paralelne s americkou filmovou sériou aj novodobé britské seriálové prevedenie, majú Ritchieho Hry tieňou neobyčajne ťažkú prácu ustáť kritiku a podržať si sympatie fanušíkov asi najobľúbenejšieho detektíva fiktívného charakteru. Tá z kráľovstva mu totiž šlape poriadne na päty. Svojou celovečernou štruktúrou má obrovský priestor na prehĺbenie charakterov a vzťahou, a svojské zasadenie do súčastnosti robí dielo divákovy bližším a chápateľnejším. Je veľmi pravdepodobné, že Ritchieho autorská skupina britskú verziu neprehliadla, a pobrala z nej malinké esencie, ktoré sú poznatelné síce len máličko v Tieňohre, ale v porovnaní s filmom z 2009 sú cititeľné. Naopak, seriál s Benedictom Cumberbatchom v hlavnej úlohe z 2010 je dielom vo vlastnom vesmíre, neovplyvnené predošlími spracovaniami. Pravdepodobne ani jeho vznik nebol vyvolaný kôli Ritchieho úspechom, nato boli štrukturálne a prevedením príliž nápadité a šikovné, aby boli vytvorené behom roka. Mimo toho je ale Sherlock Holmes: A Game of Shadows pre mňa lepším dielom od Ritchieho než jednička. Všetko klape, film má tempo, napätie, hudba ladí do filmu neuveriteľným spôsobom (ajkeď Zimmer buď nevedel v akých častiach európy sa budú jednotlivé hudobné formy objavovať, alebo dávajú ešte zložitejší dôvod, prečo sa Don Giovanni hraje v Paríži, a videňský valčík vo Švajčiarsku - tento zámer som neodhalil - no zámer to určite je, pretože motívi sa objavujú pri nástupe jednotlivých miest). Každopádne, choreografia bitiek, akčných a spomalených scén je šikovná, a určite som sa nenudil, ako sa to viackrát stalo u jedničky. Ale nakoniec, a to sa nestíham opakovať: Každý dojem z filmu závisí od aktuálneho fyzicky-psychického stavu diváka. Dnes som bol v pohode, zajtra už možno nie :) (05.05.2012)