Srpski film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
Réžia:
Srdjan SpasojevičKamera:
Nemanja JovanovHudba:
Sky WikluhHrajú:
Srdjan Todorovič, Sergej Trifunovič, Jelena Gavrilović, Natasa Miljus, Katarina Žutič, Nenad Herakovic, Lena BogdanovicObsahy(2)
Miloš má milující ženu a syna, žijí poklidným životem, ale peněz mají jako šafránu. Miloš je zkrachovalá pornohvězda, která dříve vydělávala slušný balík peněz a tak je deprimovaný svojí nynější pozicí. Brzy se však naskytne lukrativní nabídka díky kamarádce z branže, která Milošovi dohodí práci pro bohatého režiséra Vukmira. Půjde o natočení velmi ojedinělého projektu, který nemá obdoby a jeho rodinu zajistí po zbytek života. Miloš dlouho neotálí a nabídku přijímá, ovšem to, čeho se později bude muset zúčastnit, změní celý život nejen jemu, ale i celé jeho rodině. (Zeck)
(viac)Videá (1)
Recenzie (874)
Ve své podstatě zvrhlé a perverzní, ale jako film, těžce nenudící. Scénárista zkombinoval sexuální fantazie normálního chlapa, sado-masochystického nekrofila, pedofila a režisér to tak přesvědčivě přenesl na plátno, že je to skutečně sbírka perverzností a uchylity. Mě osobně film nijak nezhnusoval, protože jsem na něj stejně jako na ostatní koukal s odstupem. Triky jsou dobře patrné, zvláště při scénkách s penisem, nebo krví. Pokud se divák dokáže nezeblít a zároveň rozpozná, že vše je trik, pak nemá problém s tou dávkou hnusu, který na nás tvůrci vysrali. Pokud se bude (stejně jako u Kanibalů) soustředit pouze na krev, hnus, sliz, vyprstěnou vagínu ocelovou trubkou, rozmrdanou prdel chlapce, zeblije se po první scéně a film ať raději nedokoukává. 80% za perfektní štětku na ulici, za druhou perfektní štětku na ulici a za příběh, který je pro klasického diváka bohužel zaobalen do perverzních představ uchylného otce tohoto "filmu". 14.08. 2010 ()
Slyšela jsem to ze všech stran : Srbský film, pyčo !! To nevydejcháš !! Pobleješ se !! Kam se zvráceností na tohle, vy žlutý hrabete !! Atd. atd. každej to do mě valil a snažil se mě mermomocí dokopat, ať se na to podívám. Jenže já měla nějaký srby a jejich film kolosálně u píči, vůbec jsem na ten snímek neměla náladu a díky neustálému nucení do filmu, mě sral ještě dřív, než jsem ho viděla. Když po několika letech okolí konečně došlo, že si to nepustím a vzdal to se mnou i můj plyšovej pes, nastalo období klidu a já dokonce na tenhle film zapomněla. A teď, o devět let později sem se probudila do novýho dne, protáhla si tělo (nemyslím vnitřně) a najednou mi v hlavě blesklo, že bych se na tu srbovinu mohla podívat. A tak sem se na nejkontroverznější film všech dob a bla bla ba podívala. Dvě slova - Kolosální nuda. Jako nečekala sem kdoví jakej příběh, ale stárnoucí pornoherec Srdcař Todorovič mi byl i se svýma trampotama naprosto ukradenej a když se film rozhodl diváka mocně "šukovat" šukáním mimina, rozsekáním ženský při sexu nebo vypíchnutí oka čůrákem tak sem se válela na zemi mrtvá smíchy. Což znamená, že jsem buď absolutně labilní, nebo tahle parodie na cokoli mocně šukuje jen evropany. Tak tam prcal panenku no boooože a co jako? I se zeleným zákalem bylo poznat že to je panenka. Když si teď strčím do piči Barbie, výsledek bude úplně stejnej a můžu 100x tvrdit, že je to jako že mimi. A to péro v oku to už sem fakt vyprskla smíchy. Takže teď abych zkurvila den všem, co se devět let těšili, jak mě to vykolejí. Slovy Blbiše - Sorry jako :-D ()
Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." ()
Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (12)
Súvisiace novinky
Nejcenzurovanější film desetiletí?
V Británii určitě. Nechvalně proslulý srbský film, pojmenovaný... ehm, Srpski film, který některé uživatele ČSFD nadchl, jiné dokonale znechutil, se před uvedením na ostrovní trh dočkal výrazného… (viac)
Otřesnost Srpskiho filmu spočívá v naprostém setření dvou hranic: hranice mezi podobenstvím a realismem a hranice mezi pojednáváním o věci a předložením téže věci ke konzumaci. Podobenství: "vlastenecký" film. Tomu asi rozumějí jen na Balkáně. (V tomto ohledu je vrcholem Srpskiho filmu obraz „Marie s děďátkem“ ve sklepě v závěru filmu – obraz, jenž hrůzně spojuje Madonu a Pietu v jeden moment.) Realismus: Ano, tohle je realita. Tomu rozumíme všichni. Pojednání a konzumace: Pokud vás vzrušují zvrhlé násilné sexuální scény, tady si je užijete. Srpski film je nabízí na velmi dobré úrovni. Pravý zážitek, skutková vytříbenost. Ale počítejte s tím, že se spolu s Milošem stáváte spolupachatelem i potenciálním „hercem“. Co to dělalo se mnou, o tom raději pomlčím a odkážu na komentář janissky – Srpski film vtahuje diváka do „problematiky“, nabízí mu nejzakázanější zboží, ohrožuje ho i obviňuje. Konfrontace trojí estetiky: Jednak estetika lidského štěstí: šťastná rodina – milující hodný manžel, milující krásná dobrá žena a synek. Potom estetika laciného porna. Naše životní prostředí je proměňováno v titulní stránku pornočasopisu do té míry, že ani nepozorujeme, že se sami stáváme pornoherci. Ne, teď nemluvím o zobrazování sexuality. Mluvím o přeplácané výkladní skříni, z níž na nás řve šunt. Otevřete kterékoli noviny nebo časopis: Porno. Sledujte bilboardy kolem cest: Porno. Přečtěte si kteroukoli firemní nabídku: Porno. Zajděte na dobročinnou akci: Porno. Poslechněte si politiky: Porno. Projděte se v předvánočním čase po Praze: Porno. Zapněte rádio (Nemáte? Nevadí, zajděte do kterékoli restaurace): Porno. Pusťte si „veřejnoprávní“ televizi: Porno. Nakupujte: Porno. Užívejte si: Porno. To je implantovaná estetika laciných pornoherců. To je Miloš, to jsme my. Všimněte si, v jakých sebeponižujících škvárech tento sympatický majitel vysokoškolského diplomu hraje. Třetí je estetika kvalitního produktu. A kvalita je drahá: "pravé umění" pro skutečné fajnšmekry, jak ho nabízí postmoderní jugošský de Sade Vukmir. Obrazově, scénickým prostředím je každá z těchto tří estetik velmi výrazně podána. Všimněte si Milošova rodinného domu, všimněte si scén ve městě, všimněte si designově čistých prostředí, navozujícíh pocit izolované snové intimity, v nichž se natáčí Vukmirův film. (Také tři ženy - Maria, Leila, Doktorka - dokonale odpovídají příslušnému typu.) SPOILER Předvídatelnost Srpskeho filmu paradoxně patří k jeho silným stránkám. Asi od půlky jsem měl čím dál větší strach. Ono hned od začátku bylo zřejmé, o co půjde. A ještě než "to" pořádně začalo, bylo mi jasné, kam se bude ve finále směřovat. Vukmirovo přesvědčivé nadšení nepřipouštělo pochybnosti: věděl jsem, že dojde k rodinnému stekání a hrozně jsem se bál. Bál jsem se tím víc, čím lákavější bylo vidět ty hrozné věci (totiž některé). Na chvilku svitla naděje, že se to nestalo (scéna se stříkačkou). Ale stalo. Vždycky se to stane. Mariiným skokem po švagrově krku pak začíná chvíle oddechu pro diváka, kdy může zapomeout na vlastní vinu a se zadostiučiněním sledovat, jak je zlo potrestáno - rehabilituje se zde pomsta jako nezbytný, leč moderním právním vědomím potlačený základ trestu za zločin; ale dobro už zvítězit nemůže. Přes tu nesmazatelnou hrůzu se sice dostávají k jakémusi zoufalému, nouzovému, ale přece jen svého druhu happyendu (obětí ve sklepě). Ale film ještě nekončí. Nejde to. Tak tedy ještě zoufalejší, ústupový, ale pořád ještě jakoby "happyend". Ale film ještě nekončí... Vítejte v jednadvacátém století, ve světě neomezených možností. Vítejte v pornu. U nás si můžete koupit cokoli – dokud nejste sami proměněni ve zboží. Když o tom nevíte, jste lepší. /// Z překvapivé úrody výstižných komentářů upozorňuji vedle již zmíněné janissky alespoň na larelay, DaViD´82, Ozo. Není odpad jako odpad, aneb srovnej výpověď snoba s Pomovými žvásty. Dále viz fauxthum. /// (Dodatek: Z nových komentářů čti ten od Ninkaa - myslím, že nikdo jiný si nevšímá toho, čeho ona.) () (menej) (viac)