Srpski film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
Réžia:
Srdjan SpasojevičKamera:
Nemanja JovanovHudba:
Sky WikluhHrajú:
Srdjan Todorovič, Sergej Trifunovič, Jelena Gavrilović, Natasa Miljus, Katarina Žutič, Nenad Herakovic, Lena BogdanovicObsahy(2)
Miloš má milující ženu a syna, žijí poklidným životem, ale peněz mají jako šafránu. Miloš je zkrachovalá pornohvězda, která dříve vydělávala slušný balík peněz a tak je deprimovaný svojí nynější pozicí. Brzy se však naskytne lukrativní nabídka díky kamarádce z branže, která Milošovi dohodí práci pro bohatého režiséra Vukmira. Půjde o natočení velmi ojedinělého projektu, který nemá obdoby a jeho rodinu zajistí po zbytek života. Miloš dlouho neotálí a nabídku přijímá, ovšem to, čeho se později bude muset zúčastnit, změní celý život nejen jemu, ale i celé jeho rodině. (Zeck)
(viac)Videá (1)
Recenzie (871)
Jsem poněkud na rozpacích, jak film zhodnotit. Nabízí se otázka, co tím chtěl režisér opravdu říci, nebo jestli chtěl vůbec něco říkat. Jako kritika zvrácené společnosti film moc nefunguje. Divák se nedozví, komu je určen natáčený snuff, a tak ani neví, koho chce režisér ze všeho zla na zemi obvinit. Pasoliniho Saló jasně ukazuje na skupiny ve společnosti, jež jsou zdegenerované a prolezlé dekadencí. Martyrs pro změnu představuje skupinu lidí, která chce za každou cenu zjistit, co provází odchod ze světa. Zde jakoby bylo prázdno. Triky jsou vcelku zdařilé, i když například nemluvně je gumové, jak nejlevnější panna z Číny. Po vlně brutálních filmů z Francie a Asie snad nikoho znalého tenhle film šokovat nemůže. Navíc, vše je jen triková záležitost, kde lze hodnotit pouze řemeslnou kvalitu. Herci se určitě, jak dle četných výpovědí při podobných natáčeních říkají, královsky bavili. Divák už se baví o něco méně. Oceňuji kameru, vhodně zvolenou hudbu a vcelku ucházející konec. Škoda, že chybí nějaká nosná myšlenka. Pokud by šlo čistě o horror, pak by to nevadilo, jenže tenhle film se tváří jako sociální studie společnosti, což opravdu není. ()
Čakanie sa vyplatilo, konečne som si to pozrel v dvd kvalite. Podotýkam že uncut verziu. Keďže mám rád porno, a mám rád gore tak ma tento film nemohol sklamať. Dostal som od neho všetko čo som očakával. Srbov som trochu podcenil, predpokladal som že to bude natočené dosť amatérsky, ale nieje. Takže klobúk dole. A vy čo ste tomu dali odpad, čo ste čakali...? ()
„To je film!“ Tak to dopadne, když vyžilý forvard Crvene Pornozvezdy Bělehrad odmítne jít na desítku. Scházel už jen Radovan Karadžič análně penetrující držadlem rakety Head Novaka Djokoviče.. Vzdáleně to připomínalo druhou půlku Lost Highway, nicméně perverzní povrch dálnice srbského Dina Velveta dává zapomenout na to, co je pod ní a celá komunikace tak končí někde v myšlenkové pustině, kde jsou jen pichlavé kaktusy kontroverze. Máme Srbsko, potažmo celý Balkán, či východní Evropu litovat za současný "fašismus politické korektnosti", související cenzuru, sociální stigmata občanské války, slepé upnutí se na vůdce a zaprodanost západu? Má vůbec Srdjan Spasolinijevič vzhledem ke své rodinné příslušnosti "mandát" točit něco s takovým vyzněním? Jediné, co vím jistě, je to, že komu se od třicáté minuty a dále postavil, ten by měl ihned zajít do kuchyně, vzít si nůž na krájení chleba a udělat se svým nádobíčkem to, co kdysi Rimmerovi udělal Alexandr Veliký.. ()
Přesně ten typ řemeslně vydařeného filmu, který už nechci vidět znovu, ač poprvé jsem ho sledovala i ve chvílích, kdy jsem ho sledovat nechtěla. Zásadní scény ani atmosféru už z podvědomí nesmáznu, takže netřeba sjíždět znovu, to bych si teprv připadala divně. Film mi tak jako tak připadá hodný zamyšlení a rozhodně není nezajímavý. A jo, rozhodně je nechutný, ale není to takové terno, jaké jsem čekala ze zdejších a jiných komentářů. Takovej Klip mě znechutil teda daleko víc, minimálně svou trapnou samoúčelností, to tady na mě explicitní scény tolik jako pěst na oko nepůsobily. Každopádně mě na tomhle filmu potěšil fakt, že mám na co odkazovat svoje fellas, až mi budou tvrdit, že jsou mé myšlenky úchylné, ne ne, kdepak, oproti tomuhle jsou perverze v mojí hlavě čirá kašička. 70% (PS: přidávám čtvrtou hvězdu za to, že s odstupem od vidění se mi některé scény z filmu rozležely v hlavě a pomyslně nad nimi začínám zvracet, to se jinému hororu nepovedlo). ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (12)
Súvisiace novinky
Nejcenzurovanější film desetiletí?
V Británii určitě. Nechvalně proslulý srbský film, pojmenovaný... ehm, Srpski film, který některé uživatele ČSFD nadchl, jiné dokonale znechutil, se před uvedením na ostrovní trh dočkal výrazného… (viac)
V některých případech je dílo zajímavé především v kontextu vyhrocených dobových diváckých reakcí, které se tak nepřímo stávají jeho pevnou součástí, bez nichž by nemělo velký význam. Mám na mysli veškeré snahy o boření hranic (transgresi) v umění napříč historií, ať už se jedná o dadaismus nebo vídeňský akcionismus. Podle toho, co jsem si tady tak pročítal, jsou negativní reakce u tohohle filmu (a u většiny podobně kontroverzních filmů obsahujících prvky brutálního násilí a sexuality, jejichž ambice zároveň převyšují pole odpovídajícího subžánru) dvojího druhu, přičemž oba jsou signifikantně emotivní a jednoduše dekonstruktivní: buď upřímné přiznání vlastního znechucení a jednoduché odmítnutí nebo pokrytecké zakrývání vlastního pobouření tvrzeními, že se divák nudil, že pobouřený nebyl ani trochu, ale film je třeba odmítnout, jelikož to přece ani nijak nejde, když je ten film takový...špatný - sám si o odmítnutí říká. Je tady jakási povinnost film zhlédnout, jelikož přeci divák žádné předsudky nemá, a následně důrazně sdělit světu, že se jedná o zbytečný počin. Případně je dobré podotknout něco na ten způsob, že tady existuje dílo markýze de Sade napsané už koncem osmnáctého stol., kde jsou nejrůznější nechutnosti popsané velmi zevrubně a jelikož poučený divák markýze četl, musí toto nové dílo odmítnout jako neoriginální, nepřinášející nic nového a tudíž zcela zbytečné (přesto se na něj raději podívá, jako na všechny ty "zbytečné filmy"). Pobouřený divák se vždy soustředí jen na šokující obsah, aniž by byl schopen film vnímat jinak. Kdybych vnímání pobouřeného diváka aplikoval ad absurdum, mohl bych psát vtipné komentáře o tom, že mě zobrazení dinosaurů ve Spielbergově Jurském parku nemohlo šokovat, jelikož už jsem dávno před tím viděl Zemanovu Cestu do pravěku, případně bych mohl dokazovat, že nejrůznější způsoby násilné smrti jsou popsané už v antických hrách a jako sečtělý divák považuji jejich filmové zobrazení za zbytečné a nudné. Význam Hamleta by se tedy omezil na výčet vražd a kritické čtení Pohádek tisíce a jedné noci by se omezilo na rešerši sexuálních poloh. Jenže podobné reakce vždy ukazují na výrazná díla, jež divácký nadhled oslepují jako rudé plátno býka. Vždy jde o to napsat, že ve filmu něco "bylo vidět" a následně zdůvodnit proč to bylo špatně (nepokrytě odmítavé vyjádření znechucení je alespoň upřímné). O žádné relevantní argumenty nebo střízlivou analýzu se ale téměř nikdy nejedná._________ Míra pobouření je závislá na divácké historii a Spasojevicův film je zajímavý už jen z toho důvodu, kolik lidí v dnešní době ještě skutečně pobouřit dokáže - povedlo se mu vyvolat v divácích to, o co v devadesátých letech usiloval Richard Kern a hnutí Cinema of Transgression s jejich punkově panoptikální snahou posunovat hranice. Povedlo se mu to právě díky formě, kterou jeho film má, jelikož díky ní si jej najde i neposkvrněný divák (nebo divák zdánlivě poskvrněný, který četl Sada a je rád, že se s podobnými tématy jednou pro vždy vypořádal, a to způsobem uznávající pouze "klasická" díla), který by po méně ambiciózním filmu nesáhl (mám na mysli - slovy jednoho čsfd uživatele - jeho "formální a herecké áčkové parametry"). Dokud je možné provokovat a pobuřovat měšťáka, všechno je jak má být. () (menej) (viac)