No Distance Left to Run

Z války mezi Blur a Oasis pro mě byli první jmenovaní vždy vítězové a to z mnoha důvodů, mezi které patří hejskovství, humor, upřímnost a hlavně skvělá hudba, ze které bych vypíchl album Parklife, jež je skutečnou učebnicí moderního britpopu. Dokument samotný je skvělým obrazem tvorby kapely a má spád, napětí, humor a ke konci i dramatické okamžiky. (23.11.2014)

[Hodnotím pouze dokument] No Distance Left to Run se s klidným svědomím může zařadit po bok hudebně dokumentárních královiců o Metallice či Foo Fighters. Je to asi těmi skromnějšími Brity na plátně, proto všechny rozhovory působí autenticky a pravdivě. Navíc vizuální stránka doprovázející talking-heads je znamenitá. Znamenitá. 75 % (07.10.2012)

Lepší hudobný dokument som nevidel. Ani Meeting people is easy sa nechytá. Tento je nádherný. Mladí rebeli vyrástli, a ide im už iba o priateľov, od ktorých ich sláva oddelila, a o to, aby spolu hrali hudbu. Všetko so skvelou hudbou, krásnou kamerou, skvelými viac menej už historickými zábermi a fotkami, a otvorenými komentármi. Fanúšikovi vyjde slza. (12.10.2013)

Jako když po dlouhé době najdete ztraceného přítele a on vám povídá, co všechno za tu dobu dělal a připomene, co jste spolu prožili. Takže se vám znovu vybaví jak tenkrát vypadal, co dělal, jak se choval a společné zážitky - vyrůstali jste spolu, držel vás nad vodou,... Blur je moje srdcovka a já jsem byla naměkko. (12.03.2010)

Přestože pro mě byli, jsou a budou Blur vždycky až "ti druzí" (po Oasis), musí se tomu Albarnovi nechat, že na co sáhne, promění ve velmi kvalitní hudební stuff. A i když on sám už je dneska velkej kluk, co na celej Britpop hledí s despektem, musí i on sám uznat, že devadesátky byly poslední dekádou, kdy hudba, a to hlavně ve Velké Británii, ještě za něco stála (ano, včetně perverzní slabosti Britů pro přiteplené boybandy). Navíc od dob Beatles a jejich, stejně uměle vytvořeného žurnály, souboje se Stones tu nic tak zábavného, jako Britpop Battle Oasis vs. Blur, nebylo. Samotnej dokument je pak stejně teatrální jako sám maestro, kterýho dnešní omladina zná jen jako malovanou postavičku z kapely Gorillaz- ne, děti, tohle je pravej Damon Albarn! Závěr pak patřičně emocionální. A doprovodný gig z Hyde Parku ukázal, že i když si o reunionech pořád myslím svý (hudební skupiny by se, poté, co se rozpadnou, neměly zase dávat dohromady, protože to gró, ten spirit, co z nich dělal to co byly, se už pak prostě nikdy nevrátí), návrat Blur zas takovej rubbish nebyl. (26.07.2019)