Jana Eyrová

Jana Eyrová neměla na růžích ustláno. Ze siroty pozvedla sebe díky kvalitnímu vzdělání na osobu zvládající vlastní výbušnost a jako z udělání ji také hned její první zaměstnání vetkalo do vínku její životní lásku. Cesta k lásce ovšem nebyla bez ostnů. Jana musela projít odříkáním, zkouškou odsuzující plytké povahy i potýkání se se lží a odmítnutím. A čemu náhoda nechtěla, i takto životem zkoušená hrdinka završila svůj příběh zajištěná a provdaná za toho pravého. Ale aby srdéčka neplakala, mocný osud zasáhl tak, že Rochester musel zaplatit vlastním zrakem za své první falešné manželství. (25.07.2012)

Hned na začátku bych chtěl podotknout, že málokteré literární dílo se dá převést ve své úplnosti do filmového tvaru. Co se týče další okolnosti tohoto příběhu, tak pravdou je, že z literárního příběhu, který byl vtěsnán do dvou hodin, byl pouze přenesen povrch a z hloubky jenom část. Na druhou stranu nabízí zase o něco jiný pohled na stejný příběh, který byl již v řadě filmových i televizních adaptací tolikrát ztvárněn. Přesto vše, je výsledek překvapující, vnějšně přitažlivá podívaná je chytlavější než mnohé leckteré starší verze. Pojetí postav Jany Eyrové a Edwarda Rochestera, do kterého se dívka postupně zamiluje, nicméně zase nemá tolik prostoru zobrazování zrodu lásky jako jiné verze. Ale navzdory všem výhradám platí, že jde nezpochybnitelně o silný příběh lásky, na který se velmi dobře dívá. Tak mi na závěr nezbývá nic jiného, než ji vřele doporučit všem romantickým duším…. (25.09.2011)

Noblesní viktoriánská romance, dokonale trefená do současných formálních a estetických trendů moderní filmařiny. Syrová kamera, nulový patos a úsporné dialogové pasáže, kde je vše soustředěné na střih, mimiku herců a v drtivé většině nevyřčené emoce. Velmi moderní avšak přitom dobové a plné tradičních hodnot, které máme v těhle osudových příbězích z dávných dob tak rádi. Skoro by se chtělo říct, že tyhle filmové záležitosti zůstali v prachu někde na konci devadesátek, naštěstí to ale není pravda, jsou i dnes, jen jich je už mnohem méně a kvalitních jen pár. (09.09.2015)

-I dream –Awaken then. Vyzrálá syntéza dvou „ženských žánrů“, melodramatu a gotického hororu. Vyprávění se drží v intencích feministického diskurzu, s přihlédnutím k mnoha omezením, jež musela žena 19. století překonávat a jež zároveň nejsou hyperbolizované natolik, aby se z filmu stal další beznadějný příběh o ženském utrpení. Hrdinka je sebevědomá, uvědomuje si své schopnosti a její vyrovnané dialogy s „pánem“ neodpovídají tradičně vykreslovanému vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Opatrná zamilovanost bez plného oddání se partnerovi otupuje sentimentální hrany melodramatické roviny a znemožňuje nám sledovat Janu jako přímočarý doják, u něhož si akorát hezky pobrečíte. Fukunagova adaptace využívá klasického románu ke kladení aktuálních otázek, aniž by v jiných ohledech – kamera, výprava, slovník postav – zavile usilovala o modernost. Jinými slovy – autoři předlohu interpretují jako lidé poučení vývojem v přemýšlení o společenském postavení ženy a jako takoví do ní logicky promítají, co Brontëová mohla ve své době považovat pouze za utopii. Moderní a klasické díky tomu dosahuje neobyčejné rovnováhy. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Madsbender, Bluntman, mm13, honajz, Maq, eye candy (01.08.2016)

O knižní předloze jsem se sice učila ve škole, ale nikdy jsem jí nečetla, takže jsem do snímku šla s tím, že vlastně nevím co mám očekávat, což mělo za následek to, že jsem půlku filmu nevěděla, která bije. Ale v celku se mi to zdálo jako docela slušný film, i když teda ten konec se mi k tomu vyloženě nehodil, no jo, ale to byla chyba knížky, nikoliv filmu, který se jen držel předlohy. 4* akorát teda Charlotte Brontëová asi neměla moc představivosti co se týče jmen, protože se tam každý druhý jmenoval John, což bylo značně matoucí. (07.04.2013)