Cyrus

Reillyho mám rád. Opravdu. A to až tak, že se kvůli němu podívám i na film, který ve mě na první pohled vyvolává rozpaky. A tak jsem musel překousnout velice uondaný filmový start. Asi takový, jako když by se mu vůbec nechtělo, jako by si říkal "Budeme hrát? Má cenu dělat nějakou zápletku? Kdo první vstane a začne ji dělat? Já ne, ne ne, ještě nejsem dost odpočatý, ať na to jde...". Nakonec se to ale dá do pohybu a svižnost plus nějaké ty sympatie získá až s příchodem rozložitého Hilla a jeho her. Poté už si to film šine celkem známými cestičkami a tak jako John i divák dojde nakonec k poklidu duše. (16.02.2011)

Zdejší hodnocení naznačuje, že na tenhle film se nedá koukat. To ale není pravda. Má všechny atributy dobrého filmu. Herce, příběh i zpracování. Jediné, co mu lze vyčíst, je to, že mne až tak nevzal za srdce, že není nijak novátorský. Ale co chcete v oblasti mezilidských vztahů nového vymyslet. Když si vezmu, že stupidní americké komedie tu na databázi sklízejí o 20% víc, je tenhle film úplně v pohodě. A on taky v pohodě je. Vcelku milý příběh o hledání životního prostoru dvou lidí, kterým se předchozí vztahy moc nevyvedly. A když se do toho přimotá ještě vypečený synátor, je problém nasnadě. Chvílemi vtipné, chvílemi vážné, rozhodně ne blbé. Příjemný film za 70% (19.07.2011)

Cyrus je typický film na jedno shlédnutí. V podstatě to neni nic nového. Matka žije pokojný život se svým synem, jednoho dne potká sympaťáka v podání Reillyho, zamiluje se a už to jede. Jenomže synáček to nehodlá tolerovat a dělá všechno proto, aby jejich vztah ukončil. Taková jednohubka na dopoledne, nenudil jsem se a rychle to uteklo. Marise to sluší, Reilly je v pohodě a Hill je tlustý až běda. (29.02.2012)

Cyrus mi přišel více než komedie jako romantické (romanticko-psychologické) drama, protože scén, u nichž bych se smál, nebylo mnoho. Každopádně jde o celkem poutavý - leč snadno předvídatelný - příběh, kde potěší skutečnost, že hlavními aktéry nejsou obligátně mladí lidé, popř. adolescenti. Občas není špatné se podívat i na rozvíjející se vztah starších lidí. Z hlediska psychologie poměrně poutavý a pochopitelný snímek pro nenáročného diváka. (16.02.2011)

Hezká, pomalu a skromně se nesoucí romantická dramakomedie, o zvláštním vstupu osamělého chlapíka do velmi pevně provázaného vztahu matky a syna. První devizou jsou herci. Reilly je výjimečně i sympatický, Hill vysekl osobitého problematického jedináčka a Marisa Tomei je moc pěkná ženská. Sranda to místy taky je, ale jinak spíše taková vážnější oddychovka, tak příjemně lidsky působící, bez nějakého zbytečně vyhroceného finále. Věčně ’schodovitě’ přibližovácí/oddalovácí kamera se možná mohla trochu uklidnit, ale to je detail. A citově vydírán jsem si nepřišel - blbost. (17.12.2010)