Cyrus

Pôvodne som čakal, že Cyrus bude bláznivá komédia o tom, ako sa snaží vyrastený synáčik robiť zo života peklo novému priateľovi jeho mamičky. Čakal som zle. Rozhodne totiž nejde o komédiu (nájdu sa tu maximálne úsmevné momenty), postavy neslúžia komike, ale pôsobia realisticky (sčasti vďaka scenáru a sčasti vďaka hereckým výkonom), dá sa s nimi stotožniť a súcitiť. Skôr vidím Cyrusa ako nejaký vážny nezávislý, malý, ale milý a úprimný film o dvoch druhoch lásky. (05.02.2011)

Pozitivně mě překvapila Marisa Tomei, která měla šmrnc a působila po celou dobu velice příjemně. Naopak z Jonaha Hilla se mi tady zvedal kufr a na Reillyho jsem v duchu křičel, aby ho už nějak uzemnil, protože byl vyloženě na pěst. Pár humorných záblesků se tu sice objevilo, ale jako komedii bych to snad ani neoznačoval. Navíc hudební i vizuální stránka stály dost za prd. U mě se to v žádném případě nemohlo dostat na víc než 60 %. Oblíbená část- Johnovo rozesmání Molly v posteli v noci po odchodu syna (14.02.2011)

Hezká, pomalu a skromně se nesoucí romantická dramakomedie, o zvláštním vstupu osamělého chlapíka do velmi pevně provázaného vztahu matky a syna. První devizou jsou herci. Reilly je výjimečně i sympatický, Hill vysekl osobitého problematického jedináčka a Marisa Tomei je moc pěkná ženská. Sranda to místy taky je, ale jinak spíše taková vážnější oddychovka, tak příjemně lidsky působící, bez nějakého zbytečně vyhroceného finále. Věčně ’schodovitě’ přibližovácí/oddalovácí kamera se možná mohla trochu uklidnit, ale to je detail. A citově vydírán jsem si nepřišel - blbost. (17.12.2010)

Reillyho mám rád. Opravdu. A to až tak, že se kvůli němu podívám i na film, který ve mě na první pohled vyvolává rozpaky. A tak jsem musel překousnout velice uondaný filmový start. Asi takový, jako když by se mu vůbec nechtělo, jako by si říkal "Budeme hrát? Má cenu dělat nějakou zápletku? Kdo první vstane a začne ji dělat? Já ne, ne ne, ještě nejsem dost odpočatý, ať na to jde...". Nakonec se to ale dá do pohybu a svižnost plus nějaké ty sympatie získá až s příchodem rozložitého Hilla a jeho her. Poté už si to film šine celkem známými cestičkami a tak jako John i divák dojde nakonec k poklidu duše. (16.02.2011)

Cyrus je typický film na jedno shlédnutí. V podstatě to neni nic nového. Matka žije pokojný život se svým synem, jednoho dne potká sympaťáka v podání Reillyho, zamiluje se a už to jede. Jenomže synáček to nehodlá tolerovat a dělá všechno proto, aby jejich vztah ukončil. Taková jednohubka na dopoledne, nenudil jsem se a rychle to uteklo. Marise to sluší, Reilly je v pohodě a Hill je tlustý až běda. (29.02.2012)