Ja tiež

Některé komentáře okolo poukazují na to, že film diváka citově vydírá.. Já to tak nevidím, ba naopak - přišlo mi, že přestože autoři pracovali především s neherci postiženými Downovým syndromem, snímek se podařilo natočit citlivě a nevyděračsky. Pablo Pineda v hlavní roli naprosto exceluje a musím se přiznat, že po krátké chvíli už jsem si ani nevšímal toho, že je postižený - bral jsem ho jako zdravého herce v kvalitním dramatu. (20.10.2010)

Sentimentální kýč vypráví o lidech postižených Downovým syndromem, které pojímá jako roztomilé plyšové mazlíčky. Film se zaštiťuje ušlechtilou myšlenkou prosazení rovnoprávnosti takto postižených. Je to snaha poněkud diskutabilní, vzhledem k tomu, že problém zjednodušuje, vyhýbá se všemu opravdu kontroverznímu a místo argumentů útočí na divákovu první signální. (02.04.2010)

Před sebou máme sociální téma, ke kterému se jen tak nedá dostat. Příběh je z části pravdivý a to hlavně díky představiteli, který je handicapovaný Downovým syndromem a má vystudovanou vysokou školu. Tento film je v první řadě lidský. Přibližuje mysl člověka, na kterého se lidé dívají odlišně a přijde mi velmi vzdáleně jako parafrází sloního muže v 21. století. Dnes máme jasné postupy, společnost je připravena na začlenění odlišných lidí mezi sebe, ale stereotypy nejsou vymýceny, spíše je nedáváme tolik najevo. V kolonce vidím napsáno drama, naopak si myslím, že Pastor a Naharro nám ukazují velmi příjemnou komedii života, s hrdinou procházíme jeho každodenní strasti a radosti. 103 minut uteče velmi příjemně a na konci se cítíte svěže, vůbec ne utlumeně z těžkého příběhu. (08.06.2010)

ten trailer by mě měl nalákat na to, abych to chtěl vidět? jako bonus na dvd, proč ne.... ale v traileru ta skupinová terapie náhodnejch lidí s postiženim, která s filmem nemá nic společnýho, prostě nemá co dělat. Trochu násilná snaha z indie filmu udělat socialni tema dne a protlacit Dawnuv syndrom dopredu (a vyrejžovat na tom i něco bokem) Film samotný se mi relativně líbil, trailer mě znechutil. (17.06.2010)

"Mám Downův syndrom od hlavy až k patě." Jestliže má být sympatický hrdina tohoto podmanivého snímku ve svém světě vyděděncem, tak tedy rovnou dvojitým. Díky svému vysokoškolskému diplomu je totiž pro ostatní lidi s Downovým syndromem prostě moc vzdělaný, avšak společnost nepostižených lidí jej stále bude brát jen jako člověka postiženého touto diagnózou. Jeho postižení tudíž není tolik mentální, ale spíš fyzické. Toto drama však v pozadí, na příkladu zamilovaného páru Pedra a Luisy, rovněž zaznamenává i problém milostných vztahů takto postižených, kteří jsou neustále považováni za malé děti, přestože už dávno překročili práh dospělosti. Proto mi tento film, především svou scénou se zahnutým banánem, nemohl nepřipomenout romantický snímek "Jiná láska", z roku 1999, který také zpracovává podobné téma. (18.11.2016)