Vše, co miluji
Wszystko, co kocham
All That I Love
Réžia:
Jacek BorcuchScenár:
Jacek BorcuchKamera:
Michał EnglertHudba:
Daniel BloomHrajú:
Mateusz Kościukiewicz, Andrzej Chyra, Zygmunt Malanowicz, Jakub Gierszał, Bogdan Smagacki, Mateusz Banasiuk, Wojciech Jaruzelski, Halina Skoczyńska (viac)Obsahy(1)
V pobřežním městě Krásné Jarno v Polsku zakládá osmnáctiletý Janek, syn námořního důstojníka, v roce 1981 punkovou kapelu, aby mohl nahlas zpívat o věcech pro něj nejdůležitějších. Jeho život naplňuje hudba a první velká láska Basia, ale nic netrvá věčně. "Solidarność" (Solidarita) bojuje za svobodu a demokracii, v zemi roste napětí. Komunisté tajně připravují válečný stav. Vzpoura mladých lidí během politické vřavy se může rychle promenit v tragédii. Konflikty s komisařem stanného práva a smrt milovaného člověka změní všechno, co je ve světě Janka. (Zlín Film Festival)
(viac)Recenzie (31)
Bez zbytečných velkých gest, zato s neobyčejnou osobní výpovědí mladého dospívajícího kluka. Hodně podobné našemu "Občanskému průkazu", jen je ten okruh lidí, o kterém se vypráví, mnohem menší. Přitom ve výsledku ještě o stupínek intenzivnější zážitek. ()
Výborný film o láske, smrti a odhodlaní niečo zmeniť, na pozadí politických udalostí, ktoré príliš zasahujú do života ľudí. Páčili sa mi najmä dramatické scény, potom spomalené scény v poli s klavírnou hudbou. Alebo keď Janek skladal punkové pisene a do toho hral klavír. Je to film o mladých ľuďoch, ale aj ich rodičoch,z ktorých každý má iné politické presvedčenie a preto medzi nimi vznikajú konflikty. ()
Láska a svoboda v Polsku začátkem 80. let. Film o době, co je pryč, ale stojí za to si ji připomenout. Dnešní generace v tomhle věku už není punk a řeší hlavně peníze a kariéru. Natočeno vkusně, bez humorné rozplizlosti českých filmů na podobné téma. A také doporučuji milovníkům baltského pobřeží. ()
Předvídatelná, přeslazená polská slátanina. Kdyby byla alespoň lépe vykreslena dobová atmosféra a zasazeno do historického kontextu. Takhle to člověka akorát nase*e. ()
Skvělý polský film o partě kluků, kteří si založili punkovou kapelu v době polské normalizace. Hlavní hrdina - Janek, student z rodiny námořního důstojníka, se zamiluje do dívky z rodiny odbojáře ze Solidarity. Celkem idylická atmosféra postupně houstne, ale nedočkáme se nějakých velkých scén. Všechno je to jaksi intimně sevřené , a proto to víc leze pod kůži. Po vyhlášení vyjímečného stavu bezpáteřním Jaruzelským a po smrti babičky hlavního hrdiny, se začnou teprve tříbit charaktery jednotlivých postav. Hlavní hrdina Janek se rozhodne zahrát s kapelou koncert, přes zjevné námitky příslušníka státní policie, kterému před koncertem navíc zmermomocnil manželku ( tu zřejmě již delší dobu manžel neuspokojoval nejen po politické stránce ). Janek totiž v publiku najde svou dívku , a tak riskuje... Nakonec přichází " Pelíškovský závěr " - ta, kvůli které ohrozil sebe i svou rodinu - otec přišel o práci, nakonec emigruje do Německa. Je to tedy především o těch, kteří zůstali doma. Velmi dobře zahráno, dobrá kamera a až zajímavě vtíravé pocity, kolik toho máme s Poláky společného. Toho zdemolovaného Wartburga jsem si docela vychutnal... ()
Pekný pohľad na dobu minulú, ktorý sa na ňu pozerá očami dospievajúceho chlapca a nestráca čas stupídnym moralizovaním, alebo vyzdvihovaním tej či onej skupiny ľudí. Je to hlavne o dospievaní, i keď v dobe pred 30-timi rokmi. Vtiahnutie do deja: **** Akcia: ** Hudba: *** Erotika: * Realita: **** ()
Přímočarý, jednoduchý, ale dobře natočený film, který rozhodně neurazí. Sondu do života pankáčů v socialismu si ale dovedu představit lépe. ()
Snímek jsem viděl poprvé a musím říct, že zklamaný jsem z něj rozhodně nebyl. Problematika událostí roku 1981, které byly bezprostředně spojeny s činností Solidarity a vyhlášením výjimečného stavu na území celého Polska, jsou poměrně častým a vděčným tématem polských filmařů. Není tedy divu, že vznikl i tento snímek, který by se s jistou dávkou nadsázky dal pojmenovat jako „love story v čase PRL-u“. Hlavním hrdinou je zde osmnáctiletý mladík Janek, zakladatel punkrockového uskupení WCK, který je bláznivě zamilován do své spolužačky Basii. Jejich vztahu ovšem není přáno hned z několika důvodů, jelikož Basia je dcerou zaměstnance Solidarity, zatímco Jankův otec je velmi loajální vůči nynějšímu politickému režimu. Celý příběh se odehrává v napjatém roce 1981, který eskaluje projevem generála Jaruzelského a vyhlášením stanného práva na území celého Polska. Janek se ovšem nepotýká pouze s touto peripetií, ale i se skutečností, že jeho rodiče vlivem těchto událostí oba přicházejí o svá zaměstnání a Basia se navíc společně se svou rodinou chystá emigrovat do Německa. Upřímně řečeno, mě tento snímek poměrně zaujal, líbil se mi, i když samozřejmě na dané téma vznikly zcela určitě i povedenější filmy. Pokud bych měl tento snímek přirovnat k nějakému českému počinu, s největší pravděpodobností by mě napadly Pelíšky Jana Hřebejka, protože i zde se setkáváme s mladými lidmi, kteří se snaží v šedi socialistického režimu nějak přežít, prožívají své první velké lásky, zrady, zklamání, emigrace a nakonec i invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Ano, pohybujeme se samozřejmě v jiné dekádě, ale ty motivy a myšlenky jsou více než podobné. Snímek mě zaujal a hodnotím jej solidními 80 %. ()
Poezie všedního dne osmdesátých let v Polsku. Učesaná realita, na kterou se moc příjemně dívá. Mládí bez budoucnosti. Co zbývá? Protest? Punk! Ale co pak? No future! ()
70%. ()
Tak o tomhle jsme si tady v té době mohli leda tak nechat zdát . Aby zde v těch časech na škole hrála punková kapela se svými mírně řečeno na tu dobu velice kontroverzními texty. Severní sousedi byli tehdy lehce o krůček napřed díky Solidaritě. Příjemný film o dospívání a taky trochu o té rebelii. ()