Réžia:
Alexander PayneKamera:
Phedon PapamichaelHrajú:
George Clooney, Shailene Woodley, Amara Miller, Nick Krause, Patricia Hastie, Kaui Hart Hemmings, Beau Bridges, Matt Corboy, Michael Ontkean, Tom McTigue (viac)VOD (4)
Obsahy(4)
Havajský právnik Matt King prežíva ťažké obdobie. Jeho žena Elizabeth leží viac než tri týždne v kóme, je v beznádejnom stave a on má na starosti nielen 10-ročnú dcéru Scottie a 17-ročnú dcéru Alexandru, ktoré mu dávajú poriadne zabrať, ale aj dôležitú pozemkovú transakciu, pri ktorej zastupuje svoj široko rozvetvený tunajší rod. Aby toho nebolo málo, dozvie sa, že mu manželka, s ktorou nemal ideálny vzťah, bola neverná. Rozhodne sa nájsť a spoznať jej milenca, aj keď nevie, čo od neho môže očakávať. Počas krátkeho času sa tak on, ako aj jeho deti musia vyrovnať s neodvratnou smrťu blízkeho človeka, prekonať odcudzenie a nájsť nové rodinné väzby. (TV JOJ)
(viac)Videá (22)
Recenzie (604)
Takhle schématická a polopatická rozprávka to už dlouho nebyla. Citově otupělé (terapeutka!), katarze veškerá žádná (zmrzlina, wtf), Havaj z katalogu Čedoku, která se naprosto míjí účinku, co do kontrastu s bolestným údělem hrdinů. Bez skvělého Clooneyho by to bylo za hvězdičku (možná, bez něj by o to stěží někdo zavadil). ()
Civilní, to se musí nechat. Jinak ale jen na jistotu hrající indie, režírovaná a vůbec, celkově odvyprávěná velmi statickým způsobem. Hudba je neuvěřitelně otravná. A skvostná Shailene Woodley zde suverénně přehrává všechny, Clooneyho nevyjímaje. Jestli si někdo z tvůrců tohoto filmu zasloužil Oscara, byla to výhradně a pouze ona. ()
"Jmenuji se George Clooney, jsem slavnej, bohatej a krásnej. Nedělám moc filmů, takže si koukejte vážit každýho, kterej vám předhodím!" Tenhle vzkaz jakoby snad oscarová akademie dostávala každý rok, a tak po loňském nepochopitelném boomu okolo Lítám v tom jsou hitem letošní sezony Děti moje. Není to zle udělaný, ale naprosto neupřímný film s tuctovým příběhem násilně našroubovaným do roztančené Havaje, která mi po deseti minutách začala lézt na nervy, a na které George Clooney působil stejně přirozeně, asi jako jeho jméno v nominaci na nejlepší herecký výkon. Celý rok chodím do kina na taková kvanta zajímavých dramat a když přijde na lámání chleba, zbude na talíři okoralá a několikrát přežvýkaná patka... ()
Payne není nikdy ani slabý, ani tuctový. I tenhle snímek přináší všechno možné, jen ne klišé. Pozoruhodný je snímek v tom, že nedostanete příběh, Payne se analyticky zaměřuje na jednu konkrétní prožívanou životní situaci, nedostanete nic předtím, nic potom, jen velice precizně diagnostikovanou přítomnost, a navíc specifickou v tom, že jak jsou karty rozdány, Matt je od svojí ženy odloučen na několikrát - poprvé její nehodou a ortelem a podruhé, když zjistí, že už předtím žila jiný příběh než on, chtěla od něj odejít, a i když to byla jen její naivní, milencem neopětovaná představa, ona a Matt už si to nikdy neřeknou, nesjednotí svoje verze - ona umřela s jinou představou a touhou a Matt jí ani nemůže odpustit, aby se k němu mohla vrátit. Nestihli se synchronizovat. A její tajemství může Matt sdílet se starší dcerou, ale ne s mladší, ani s tchánem a tchyn, s většinou příbuzných. Nemůže, a ve své vnitřní upřímnosti ani nechce. Za takových podmínek se dost těžko dosahuje smíření s osudem a stavu, kdy se člověk odhodlá pohnout dál, do nové etapy. Ale postavy ve filmu to spolu zvládnou jako skutečná rodina a není to ani tolik tísnivé, jako by mohlo a jak to Payne (jemuž občas v duchu přezývám Pain) umí. Dokonce i ty odlehčené komediální okamžiky tu občas přijdou, jako by Payne bral po delší době diváky na milost, jako by jim chtěl dát milý dárek, protože jinak to, čemu se u Paynea říká komedie, mívá k veselosti a odlehčení daleko (byť komedie to svým drsným způsobem jsou). A přitom, jakkoli lehce tu některé momenty můžeme přestát, nijak jim to neubírá na existenciální obtěžkanosti, jen nám ji to nenutí tak, abychom si nemohli vydechnout. Pěkný a vůbec ne obyčejný film. ()
Tenhle film, ve které George Clooney znamenitě hraje George Clooneho, který bydlí na Hawaji, má velký majetek, nevěrnou manželku v kómatu a musí se sám starat o dvě dcery, se tak moc snaží tvářit opravdově a pravdivě, ale ve skutečnosti je to jen povrchní kalkul opíjející diváky "indie" momentkami a rádoby pohodovou hawajskou hudbou, která mě už po dvaceti minutách - s prominutím - pěkně sr*la. Nakonec jediné, co tu působí opravdově, je stále bledší a zpustlejší tělesná schránka hrdinovy manželky ve vegetativním stavu a přirozená krása Shailene Woodley. Děti moje pro mě představují jakýsi opak Iñárrituova Biutiful, který byl skrz naskrz tíživý, nekompromisní a syrový (a vynikající). S problémy se tam šlo tzv. až na dřeň a dokázaly postavy opravdu potápit, kdežto v Payneově filmu si na konci zdá, že stačí udělat pár idealistických gest, sednout si s dětmi na gauč k televizi, dát si zmrzku a všechno je zase fajn...bulšit. ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (17)
- Po scéně, kdy Matt King (George Clooney) křičí na svou manželku, která leží v nemocnici v kómatu, otevře dveře od pokoje, které nechá otevřené a jde pro své dcery. V dalším záběru jsou však dveře zavřené. (TheDave)
- Společnost filmových kritiků z Denveru udělila Alexandru Paynovi cenu za nejlepší scénář a Shailene Woodley cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. (Terva)
- New York Film Critics Society ocenila Alexandra Payna za nejlepší scénář. (Terva)
Reklama