Deti moje

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)

Pár silných scén (dohromady tři?) nedokáže vyvážit pocit, že za tenhle film zaplatil nějaký bohatý investor z Havaje, aby zvedl turistický ruch. A stejně jako Cival, taky "nemám rád havajský košile, serou mě ty medový havajský odrhovačky a k srdci mi nepřirostlo ani tohle hladivé ždímání slziček...(konec citátu)" (11.03.2012)

George Clooney pre mňa nikdy nebol charakterovým hercom, ktorý by utiahol celý film a svojou postavou si získal ocenenie akadémie. Tento film a jeho rola ho ale predurčila k podobným postavám do budúcna. Ten chlap vekom získava skúsenosti, charizmu nestráca ani v najmenšom, i keď už nieje vo forme najlepšej. Film sa však neupriamuje len na jednu postavu, čo je veľmi dobre. Domotaná sieť medziľudských vzťahov, kde otcovská bezradnosť z neúspechu o obnovenie kontaktu s dcérami vyvoláva kopec tragikomických situácií, prirodzene zachytených, bez náznaku rutiny. Príbeh mal obrovský potenciál, ktorý ale nebol využitý naplno. Hlavne v závere režisér stráca dych, skresať to o pár minút dostal by film ten správny náboj. Ako celý priebeh filmu aj záver mal byť viac šťavnatý, no Payne to zobral až príliš decentne. Oscarové nominácie teda sedia, ale zastúpenie v kategórii najlepší film by si určite zaslúžil iný film. Inak, celé je to krásne nevtieravá reklama na Hawai, som zvedavý ako sa im zvýši návštevnosť po ohlásených oscarových nomináciách a slušnej návštevnosti filmu. 80%. (18.02.2012)

Bylo to tak za 3 a půl hvězdičky... George naštěstí v rolích znacně pokročil od dob co dělal proktologa v Čikágu a kolem krku nosil stetoskop. I z hlediska CSFD se s tím jak stárne a začíná hrát, začíná červenat i hodnocení v jeho filmografii. Tyhle osobní role mu zkrátka sednou. Osud ho ve snímku staví do pozice, kdy by zase měl dělat dcerám otce, ale on neví jak na to. Naposled se jim věnoval coby malým dětem a pak přenechaje péči manželce, tvrdě se věnoval právnické profesi... Když však manželka upadla do koma, je nutno se vrátit na zem. Ale jak? Obě dcery už nejsou mimina a mlátí s nimi puberta... Překvapilo mne jak kvalitní příběh i s řadou zajímavých zápletek se dá natočit okolo tohoto schematu. Jen ta hudba Maliki-aloha-hé, ta mi tam teda občas opravdu lezla krkem. Jinak ale fajn, navzdory tématu je tam pár míst, kdy se divák i zasměje a Havaj dobrá. * * * (29.01.2012)