Deti moje

Když trpíte, je jedno, jestli to je na Havaji nebo Aljašce. Teda, alespoň podle George. The Descendants je zajímavý snímek. Ve své první polovině je to spíše drama o chlapíkovi, jemuž se nic nedaří a neví, jak dál. V druhé polovině drama trochu ustupuje a dostaví se i taková pohodovější atmosféra, aby na konci zase zmizela. Tenhle film má štěstí, že má tak skvělé herce (George sice nepodává svůj životní výkon, jak to všude propagovaly reklamy a upoutávky, ale hraje skvěle, stejně jako jeho filmové dcery) protože IMHO nejslabší částí tohoto filmu je scénář. Z těch pěti nominací na Oscara právě ten mě nejvíc uhodil do očí, když jsem film dokoukal. Vždyť tenhle film není tak chytrý, není tak vtipný či dramatický a každý, kdo už pár dramat viděl, musel vědět, co přijde v další scéně. Můj další problém s tímhle filmem byl ten, že jsem mu (místy) nevěřil - místy mi ty reakce či situace zaváněly papírem až hanba, na druhou stranu v jiných scénách jsem žasl (záběr plačící dcery pod vodou mi zůstane v paměti ještě dlouho). Abych to zkrátil - není jednoduché tento film ohodnotit, ale když si to v hlavě tak sesumíruju, vyjde mi 70 %. A jsem opravdu zvědavý na souboj Clooney vs Dujardin. Já fandím tomu druhému (promiň, Georgi.) (25.02.2012)

Podivný príbeh ponúka vcelku novú, nie príliš okukanú tému. Ponúka nepríjemné nahliadnutie do rodinných vzťahov medzi otcom a jeho dcérami. Pohľad do pocitov z nečakaného odhalenia nepríjemnej pravdy, ktoré ovplyvní ich lúčenie s umierajúcou matkou. Ponúka trochu dojatia, trochu úprimnosti, trochu humoru. Všetko je decentne a citlivo podané. Záver bol však dosť neuveriteľný. Celý snímok bol presne dávkovaný zmesou humorného nadhľadu a dojatia. Koniec síce vyšumel do prázdna a skoro zabil hutné - pôvodne horké a realistické pocity, ktoré film toľko odlišovali od iných, podobných. (09.02.2015)

,,JESTLI SE TÍMHLE SNAŽÍŠ UPOUTAT MOJI POZORNOST, LIZ, FUNGUJE TO. UŽ JSEM PŘIPRAVENÝ SI POVÍDAT, ZMĚNIT SE, STÁT SE SKUTEČNÝM MANŽELEM A SKUTEČNÝM OTCEM. HLAVNĚ SE PROBER. PROSÍM TĚ, LIZ, HLAVNĚ SE UŽ PROBER“..... /// G.Glooney by mohl bejt spokojenej člověk, kdyby.... kdyby jeho život neovlivňovaly ženy s úžasným sebedestrukčním talentem. Ta nejstarší – shodou okolností jeho žena, teď leží jako ležák ve špitále a každou chvilku bude odpojena od přístrojů (no jasně, má to za sebou). U nás cinknem příbuznejm, ať si koupěj něco na sebe a ušetřej den volna, dáme připravit parte...., ale na Havaji ne, tam musej všechny vojet osobně. Ty další ženský jsou jeho dcery (lituju všechny, co maj dcery...). No a během tý ,,zvláštní“ doby bude mít dostatek času na jejich poznání, na získání důvěry a možná i jejich lásky (a možná i na Sida. Kdo je Sid? No to je jedno....). A taky je tady to dědictví po praprabičce a atmosféra plná ,,hula hula“ (z povzdálí je slyšet ,,ukulele“ – bohužel je mi to u ....). Pomalý tempo, nestárnoucí George a nechápu, co na tom ti (vy) akademici viděj. Tož kus přírody tu je. Nějaký vztahy taky. Možná i dokonalá filmařina.....ale ať dělám co dělám... nemůžu přijít na to, kde jsem kurva udělal chybu!?. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Řídím se pravidlem: ,,Dejte dětem tolik, aby mohli něco udělat, ale ne tolik, aby nedělali nic. (dyť furt říkám, moudrej člověk....) 2.) Moje dcera chodí s retardem (teda... aspoň tak vypadá... ten retard...) . 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.01.2012)

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)

V podstatě jsem chtěla svůj komentátorský absenc prolomit toliko připomínkou, že jak měl Payne šťastnou ruku s Giamattim v Bokovce, tak se mu to tady s Clooneym moc nepovidlo. Ale ono je toho mnohem víc. Třeba přebíjení nedejbůh sentimentu kdyby chladem a cynismem, ale otravnou nepřirozeností, vždyť tam se chová normálně snad jen ta manželka v kómatu. Zklamání, děti moje. (13.02.2012)