I'll Never Die Alone
Réžia:
Adrián García BoglianoKamera:
Fabricio BasilottaHudba:
Hernan PennerHrajú:
Gimena Blesa, Marisol Tur, Magdalena De Santo, Andrea Duarte, Camila Loyza Basualdo, Hernán MoyanoObsahy(1)
Čtveřice mladých dívek jede po delší době z vysokoškolských kolejí domů. Po cestě narazí na brutálně ubitou dívku. Odvezou ji na nejbližší policejní stanici ve městečku Trinidad. Po pár hodinách výslechu se vydávají opět na cestu a za chvíli zjistí, že je sleduje auto, které viděli nedaleko nebohé dívky. Začíná tuhý boj o přežití a zachování si alespoň špetky lidské důstojnosti. (Chatterer)
(viac)Recenzie (79)
Podobné rape & revenge a exploitation brutality se v poslední době začínají objevovat jako houby po dešti, co ale tento snímek staví na poněkud odlišnou kolej je jeho bizarní plynutí. Až neúnosně dlouhé pomalé a tiché scény, včetně těch kde je vyobrazeno to nejbrutálnější násilí na nebohých holčinách diváka tlačí až na samý práh žaludeční nevolnosti. Toto dělá ze snímku velmi obskurní a obtížně stravitelný horor-thriller, který se jen tak nevidí. Ne každý tohle rozdýchá. Sledovat raději o samotě. ()
Film No moriré sola (Neumri sama) je novým príspevkom k dlhodobo stagnujúcemu subžánru exploitation - rape and revange. Odohráva sa kdesi v argentínskej pampe a má veľa spoločného so známym meisterstückom, Zarchiho I Spit on Your Grave (1978). Bogliano vôbec nezakrýva, že cituje a preberá inšpiračné podnety práve z tohto filmu. Podobnosť No moriré sola a I Spit on Your Grave je očividná, nájdeme medzi nimi hneď niekoľko analógii. Napríklad: chata v lese, kde sa stane zopár brutalít, je v oboch filmoch takmer na vlas podobná, scéna znásilňovania je zase podobne účelovo predlžovaná a absenciu hudby zo Zarchiho filmu tu nahrádza rovnako efektívna redukcia hovoreného slova na minimum. Odhiadnúc od hispánskych osobitostí (neschopnosť polície, prostredie, ľudia), a toho, že No moriré sola sa snaží pritlačiť na pílu vyrovnaným počtom zabitých obetí a agresorov (3:3), zostáva tento film verný svojmu vzoru. Ponúka však o niečo väčšiu dezilúziu a rozpitvávanie detailov. ()
No moriré sola je z mého pohledu průměrná pocta klasikům "rape and revenge" ze sedmdesátých let (zejména I Spit on Your Grave), ale nic víc... Nemůžu si pomoct, ale nepřijde mi, že by tvůrci oproti starším a kvalitnějším kouskům nějak moc přitvrdili, navíc mi roztřepaná kamera a celkově amatérský look docela vadil... V rámci subžánru "rape and revenge" pro mě The Last House on the Left (1972) zůstal opět nepřekonán... ()
Načo sa vôbec točia podobné filmy? Dobre, partia kámošov zažije pri natáčaní kopec srandy, ale prečo sa svoj počin snažia vypustiť do sveta? Takto sa človeku dostane len veľká dávka amatérizmu, zbytočných záberov a nulových emócií. Ak je film braný ako motivačné video pre ostýchavých mužov, ktorí si ešte nestihli znásilniť a popri tom zmlátiť nejakú tú okoloidúcu, začínam mať obavy či som vôbec normálny. Celý film stojí na jednej jedinej scéne. Scéna znásilňovania. Neviem sa vžiť do pocitov znásilňovanej ženy, no očakával som kus emócií a vzdoru. Asi som čakal niečo podobné ako predviedla Monica v Irréversible. Takto to vyzeralo ako sexuálna hra, ktorú si občas zahráme s priateľkou. Ona to chce, ja to chcem ale trošku vzdoru a hrubosti nás vydráždi oboch. Po tejto scéne mohol film v pohode skončiť a nikomu by to nevadilo. Nie. Nelogické správanie postáv pokračuje, a pokračuje do ďalších a ďalších absurdít samozrejme bez štipky emócie až si uvedomíte, čo to za frašku vlastne pozeráte. Neradím sa k veľkým fanúšikom hororov či explotation, pretože pri nich moc myslím. Je to moja devíza, ale raz za čas sa pokúsim či je to stále tak. Stále. Jedna hviezda vlastne ani neviem za čo. Asi že som to bez ujmy dopozeral. No mo(ri)re sola! ()
Suchý old school exploiťák, odehrávající se někde v Jižní Americe. Fanoušci a úchyláci (což je většinou jedno a to samý) si přijdou na své. Ale mně přišlo dobrých jen cca 20 minut (samotné rape a revenge), zbytek nuda, často dlouhý záběry na nic. Ale srát na to. Scéna znásilnění je rozhodně na úrovni (dá-li se to tak říct) - má dokonce 4 oběti, nikam se nespěchá, vše se odehraje téměř beze slov, slyšíme jen trpící oddechování a tlukot srdce. Násilníci nejsou žádní přehnaní typové a celkově vyzněli spíš jako takové loutky. Poznáme je opravdu jen minimálně. Ono to ale platí i o těch čtyřech děvčatech... Nevím, zda toto 'odosobnění' hodnotit kladně, ale působí to díky tomu tak trochu nevšedně, což je dobře. A taky je to film bez jakýchkoli protěžovaných postav. Toť asi z mé strany vše. Nepřišlo mi to nějak moc brutální, ale minimálně nepříjemný pocit by se na moment dostavit měl. ()
Galéria (3)
Fotka © One Eyed Films
Reklama