Milosrdné lži

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)

Propletenec vzájemných vztahů nesourodé party dlouholetých přátel poskytl celkem dost zajímavou sondu do našeho současného světa, vnímání (přátelství, lásky, rodiny), hodnot a priorit. Za mě jsou tu jednoznačnými tahouny François Cluzet, Marion Cotillard a Benoît Magimel, jen se dívat a užívat si je, stálo za to.. (23.06.2019)

Různorodá skupinka přátel si vyjede na letní sídlo k moři užívat prázdnin.. Během pobytu si řeší spoustu vztahových problémů - buď mileneckých vně kruhu přátel nebo těch mezi sebou.. V podstatě se celý film neděje nic zásadního až (na mě rušivý prvek, bez kterého by byl film lepší, ale bez závěrečné pointy) na kamaráda upoutaného na lůžko v nemocnici.. Herecky vedou zaručeně François Cluzet jako úzkostlivý vzteklý puntičkář a živočišná bohémka Marion Cotillard.. Stopáž je zabijácká :-) (22.12.2013)

Ty komediální prvky slouží jako odpočívadlo - na němž se člověk opráší z toho všeho viděného. Je tam tolik charakterů, ani jeden se nerozutekl, ač by se o to mohl pokusit a hrát vlastní prim! Ty ranní splíny, které si člověk podvědomě naordinuje pokaždé, když provede hloupost, večerní radovánky s kytarou, povinný společenský chaos, posléze okořeněný pláčem, ale především tvrdá realita - to je to TO, proč mě to chytlo! Pro mě osobně ohromný psychický zážitek! 95% (30.03.2012)

Tohle že má 154, respektive 148 minut? To mi ani za mák nepřišlo. Parádní letní francouzská komedie lomeno drama, tak jak to dokáží snad jen Francouzi... i když nemohu popřít drobounkou inspirace Hollywoodem Guillama Caneta (škoda, že si zde nestřihl nějakou roli, hodil by se sem jak...............). Tím ale nechci snižovat hlavní protagonisty, na nichž je krásně vidět, že se znají i mimo natáčení a že jsou možná i kamarádi. Každý prožívá na společné dovolené tu svou větší či menší bolest a to na pozadí velké dopravní nehody jednoho z party (škoda malého využití Jeana Dujardina). Navíc tu zazní spousta písní, včetně mé nesmírně oblíbené The Band od The Weight, při které jsem měl nesmírnou chuť skočit ihned do auta a odjet na francouzskou riviéru. No nic, třeba v létě. (25.10.2016)