Milosrdné lži

Guillaume Canet Milosrdné lži nazval filmem svého života. Ve scénáři popsal nejednu scénu, kterou zažil, do hlavních rolí obsadil lidi jemu srdci nejbližší (také jim party po obsazení zčásti přepsal na míru) a promítnul tak jejich skutečné vzájemné vztahy na plátno, a také to celé zrežíroval. Jeho opravdové city se ovšem tak trochu staly kamenem úrazu snímku. Canet totiž pro lásku a obdiv k lidem na plátně někdy zapomíná na občasnou nutnost scénu střihnout a popojet v ději o kousek dál, a to nemluvím o tendenci se opakovat. Film tak narostl do pro mě jen stěží snesitelné délky dvou a půl hodiny, a ano, musela jsem se na něj podívat nadvakrát. Délka je ale v zásadě jedinou výtkou, kterou mám, a to, že ze snímku vzájemná láska a úcta vyzařuje je nakonec i jeho největší devízou. Podle mě film svého života Canet opravdu natočil. P.S: Pozitivně hodnotím výborný soundtrack, s Maximem Nuccim (hudebník Franck), frontmanem skupiny Yodelice, si Marion Cotillard zazpívala i na jeho albu. (23.11.2013)

Propletenec vzájemných vztahů nesourodé party dlouholetých přátel poskytl celkem dost zajímavou sondu do našeho současného světa, vnímání (přátelství, lásky, rodiny), hodnot a priorit. Za mě jsou tu jednoznačnými tahouny François Cluzet, Marion Cotillard a Benoît Magimel, jen se dívat a užívat si je, stálo za to.. (23.06.2019)

Tohle že má 154, respektive 148 minut? To mi ani za mák nepřišlo. Parádní letní francouzská komedie lomeno drama, tak jak to dokáží snad jen Francouzi... i když nemohu popřít drobounkou inspirace Hollywoodem Guillama Caneta (škoda, že si zde nestřihl nějakou roli, hodil by se sem jak...............). Tím ale nechci snižovat hlavní protagonisty, na nichž je krásně vidět, že se znají i mimo natáčení a že jsou možná i kamarádi. Každý prožívá na společné dovolené tu svou větší či menší bolest a to na pozadí velké dopravní nehody jednoho z party (škoda malého využití Jeana Dujardina). Navíc tu zazní spousta písní, včetně mé nesmírně oblíbené The Band od The Weight, při které jsem měl nesmírnou chuť skočit ihned do auta a odjet na francouzskou riviéru. No nic, třeba v létě. (25.10.2016)

Tak jsem se právě vrátila z jedné dovolené se svou partou přátel z francouzského pobřeží. I když okolnosti našeho odjezdu nebyly zrovné příznivé, tak to bylo stejně fajn, že jsme se tam takhle mohli sejít. Tentokrát tam naše emoce působily naplno a každý z nás si tam našel chvílku na vyřešení nějakého svého osobního problému. Navíc i ty naše vzájemné vztahy se tak trochu ujasnily. Konec dovolené nás dost zaskočil, ale kdo ví, třeba i to mohlo přispět svým způsobem k upevnění, nebo alespoň zlepšení našich vztahů. - Co se hudby týká, tak se přikláním k názoru, že tam ty americké písničky sedly a Janis Joplen se svým úžasným Kozmic blues mi to jen potvrdila. 85% (05.07.2012)

Oficiální text bych distributorovi nacpal do prdele, neboť obsahuje naprosto zásadní spoiler. Jinak do poslední kapky vymačkaná vztahovka, která přes hodně štědrou stopáž ani na okamžik nenudí. Ohromné množství skvěle obsazených hlavních postav má tak mnoho prostoru pro důkladné vykreslení a konec pak zasadí ránu přímo do čela. Velkolepá malá záležitost. (08.04.2012)