Milosrdné lži

Předesílám, že slabým povahám ve středním věku není tento film určen. Velice dobře totiž vykresluje, jak lidem stačí deset dvacet let od ukočení vzdělání a stanou se z nich úplní kokoti. Skupina přátel, která kdysi nezlomně stála při sobě, změnila se k nepoznání a jezdí spolu na dovolenou, aby se utvrdili, že jsou pořád ještě velcí kámoši. Přitom už si opravdu nemají mnoho co říct. Je to zoufalá reflexe toho, co vidím kolem sebe dnes já, je to opravdu ze života, jen tohle je takový depresívní extrakt. Film je v mnoha momentech velmi silný a zasloužil by si pět hvězd, ale ten "zprasený" konec ubrečených spartakiádníků nad rakví se vydýchat opravdu nedá. 60% (21.11.2012)

Ty komediální prvky slouží jako odpočívadlo - na němž se člověk opráší z toho všeho viděného. Je tam tolik charakterů, ani jeden se nerozutekl, ač by se o to mohl pokusit a hrát vlastní prim! Ty ranní splíny, které si člověk podvědomě naordinuje pokaždé, když provede hloupost, večerní radovánky s kytarou, povinný společenský chaos, posléze okořeněný pláčem, ale především tvrdá realita - to je to TO, proč mě to chytlo! Pro mě osobně ohromný psychický zážitek! 95% (30.03.2012)

Kdo chce, tak si v té olbřímí stopáži najde pětihvězdičkovou záležitost. Jen se musí obrnit trpělivostí a přežít Canetovu úchylku na nadužívání songů (v jeho mysli pravděpodobně náladotvorných), které do toho cpe co deset minut a zásadně je nechá zahrát celé. A přitom nic nikam neposouvají. Ano jsou zbytečné a ano zabírají (ne)pěkných pár desítek minut; a ne ani navzdory otravnosti celkový dojem zkazit nedokáží. (15.09.2013)

Z těch pár minut, co jsem měl trpělivost tuto neofrancozkou kravinu sledovat jsem si odnesl tyto postřehy. Ožralí jezděte radši autem, na motorce jde o život. Francké líbání chlapů na tvář brežněvovským stylem, z toho se každému normálnímu člověku udělá blivno. Natočit film o tom, jak parta téměř čtyřicátníků stále kouří trávu a kecá o sexu považuji za vyhozené peníze. Komediální scény navíc s komedií nemají nic společného, jsou to hloupé scény. Od packala, co natočil Pláž a Fantoma Paříže se ostatně ani nic jiného čekat nedalo. (22.05.2012)

Konská dávka trpezlivosti a sebadisciplíny tvorí nevyhnutný predpoklad pre ďalší zárez na pažbe v osobnej kinematografii. Dva a pol hodinové orgie, ktoré z 2/3 pripadajú zbytočné a ťažko zrozumiteľné prznili inak celkom podarený dojem. Ešteže existovala posledná pol hodinka, čo všetko obrátila v zmes pozitívnej francúzskej emotívnej renesancie. Nabudúce ubrať dávku na 2 hodinky a ušetriť na afektoch (frantícky Dustin Hoffman v podaní pána Cluzeta miestami riadne týril tlačidlo skip). V tom prípade by bolo zarobené na nezabudnuteľný kúsok o kamarátstve nekamarátstve v elementárno-zložitej podobe, pri ktorom by som 3x nezaspal. 3 a 1/2* A ešte jedna poznámka pod čiarou - oficiálny text obsahu od distribútora musel písať maximálny multiretard. Tschüss bis nie und nimmer später ;) (24.06.2014)