VOD (4)
Obsahy(3)
26-ročný Aron Ralston (James Franco) miluje adrenalínové športy a pohyb vo voľnej prírode. V jednu piatkovú noc v apríli roka 2003 vycestoval do Utahu, aby tam strávil víkend lezením po odľahlých skalách národného parku Canyonlands. O šesť dní neskôr sa zjavil v civilizácii, bohatší o neuveriteľný príbeh a chudobnejší o pravú ruku. Ralston prežil 127 trýznivých hodín v divočine, keď ho uvoľnený balvan uväznil v odľahlom kaňone, s malým množstvom jedla a iba niekoľkými dúškami vody. Počas nasledujúcich piatich dní bojoval s rukou priškripnutou ohromným kameňom, s prírodou i vlastnými démonmi. Hlavnou oporou mu boli spomienky na rodinu a priateľov, odvaha a dôvtip. Len vďaka nim dokázal nepriazeň osudu premeniť na svoje víťazstvo a nabral silu, aby sa vymanil z nedobrovoľného väzenia v dvadsaťmetrovej priepasti a ťažko zranený prešiel viac než desať kilometrov, kým našiel záchranu. Neuveriteľná statočnosť a odhodlanie mu pomohli prekonať hroziacu smrť... (TV JOJ)
(viac)Videá (4)
Recenzie (1 848)
Lze namítat, že 127 hodin nemá žádný velký přesah a že je to prostě jen postmoderně stylizované svědectví o odvaze a touze přežít. Lze namítat i to, že podprahové zdůrazňování osudovosti a zázračné předtuchy zavání melodramatickým kýčem. Lze namítat leccos, ale co se skutečně počítá, je prožitek. Bolest, beznaděj, strach a nad nimi triumfující živočišná touha uniknout a žít, ať to stojí, co to stojí. A právě syrových prožitků má 127 hodin na rozdávání. Proto se jedná o výjimečný film a jeden z nejintenzivnějších prožitků bolesti, které jsem kdy v kině zažil (Gibson a jeho biblická exploatace by měli studovat, jak se to dělá "doopravdy"). ()
Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70% ()
Od prologu Boyle šlape jako nadopovaný a hádám, že by stejné tempo rád udržel až do konce, což je z podstaty námětu vyloučené. Poté, co Aron spadne do průrvy, minuty začnou ubíhat výrazně pomaleji. Přirozeně. Ne však dost pomalu, aby se z filmu stalo meditativní zamyšlení nad vztahem člověka a přírody či dokumentárně syrová reality show – (záměrně) utrpení pro protagonistu i diváka. Střihy jsou rychlé, záběry pomalé, nedokážou se zažrat po kůži. Vizuální načechranost a nepříjemná realističnost nejdou k sobě, což nejlépe vyjevuje „klíčová“ DIY scéna. Emotivněji na mne zapůsobila až následná dohra, videoklipařská óda na člověčí společnost. Pro režiséra šlo nejspíš o rychlou, jakkoli vyčerpávající rozcvičku, pro diváka je smysluplnější zhlédnout libovolnou epizodu Man vs. Wild, případně si zopakovat Útěk do divočiny, jehož konec je sice taky všeobecně znám, ale Penn se k němu alespoň ubírá nápaditější cestou. Mohl být Boyle nápaditější? Nevím. Určitě ale mohl být odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Marius, Gimp, Niktorius, teutates, Rosomak ()
Jsou příběhy, které ani kdybyste narvali do stodvacetisedmi hodin filmu, pořád to bude málo. No a potom ty druhé. Jako třeba ten o frajírkovi, co uvízl v díře. "Dobře ti tak, debile!" směje se zpočátku spokojený divák, ale jeho pocit satisfakce se rychle vytrácí! "Dobře ti tak, debile!" směje se divákovi už po třiceti minutách pan Boyle, který po Milionáři z chatrče přichází s Nudilem z Utahu. Frajírek je pořád v díře a vás se s pocitem děsu napadá, co tam asi tak bude ještě hodinu dělat??? Nu coby, stojí, čumí a hlavou se mu honí narkomanské fllashbacky. A když už je celý otlačený a znuděný, vzpomene si na první kapitolu Invazivní sebechirurgie, upižlá si tupým, čínským nožem hnátu a jde domů. Je to přesně takový ten neurčitý pocit, jako když se vám tchýně zabije ve vašem novém autě. Prostě excelentně zahraný, mistrovsky zrežírovaný film na hovno. ()
Zajímalo by mě, jak velká byla Aronova bolest. Franco mně totiž připadá, jako by mu ruka uvízla v kalhotách a ne, že ji rozdrtil balvan. Příběh mě ale vtáhl tak moc, že jsem ani nedutal a čekal jak to dopadne. Závěrečná hudba byla tak výborná, že sem se u toho třepal jak nějakej malej pes. A teprv asi po minutě, kdy jely titulky jsem konečně zavřel pusu. ()
Galéria (95)
Fotka © Fox Searchlight Pictures
![127 hodín - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/114/166114129_ae1e44.jpg)
Zaujímavosti (50)
- Název filmu se objeví až v 16. minutě. (Džany)
- V čase 29:59 je záběr na Aronovy (James Franco) hnědé oči, ale v následující scéně, která je vzpomínkou na dětství, je má zelené. (applause)
- Asi 70% filmu sa odohráva v kaňone Bluejohn v Utahu. (Raccoon.city)
Reklama