Druhá strana mince

(CINEMA MUNDI 2010) Zdá se, že za nejlepší filmy dané země jsou považovány ty, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí, ale činí tak prostřednictvím žánrových pravidel v mezích formální konvence, aby se mohlo oslovit dostatečně široké spektrum diváků. Formální stránka, která se sestává ze dvou časových rovin vyprávění (monochromatická minulost a barevná současnost) a stylistické úslužnosti narace a narátorovi, svým příklonem k modelu klasické hollywoodské kinematografie osloví starší diváky, zatímco ironizování žánrových postupů a pravidel nadsazenou hudbou či záměrnou předvídatelností je zde pro mladší ročníky. Problém nastává, pokud je současná rovina vyjma ozvláštnění v podobě homosexuálního vztahu inscenována naprosto vážně, což z REWERS činí černobílý film o nečernobílých věcech. Je něco shnilého v polském státě kinematografickém... (27.02.2010)

Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje. (23.11.2012)

[FF 2011, Bratislava] Vôbec nie tak hrozné napasovanie žánrových pravidiel a ich ironizácie do klasicky problémovej kostry konsolidačných snímkov. Docieliť tu žiadanú odozvu v zmysle vyrovnania sa s obdobím sverepého stalinizmu je kvôli prílišnej nejednoznačnosti takmer nereálne. Skôr ako vážne bilancovanie minulosti sa "Rewers" dá považovať za slušne natočený-čiernohumorný "crossover" starších i novších vypovedacích východísk. Paseku robí len neopodstatnené ("colour") okienko "nowadays" a jeho darobné pootváranie, ktoré spôsobuje sémantický prievan zapríčiňujúci odklon od oblažujúcej rozšafnosti v ("non colour") rovine "past". Ak pominieme tento zádrheľ, jedná sa o dobre zahranú, inscenačne streštenú, romanticko-dramatickú "noirovku", ktorej (podaktoré) okolité narážky dozaista neprináležia. Vratké 4* rušia, tutové 3* slušia. (31.03.2011)

Noblesní film o časech stalinismu a jeho zapomenutých kostech... retro noirovka se soreláckou texturou, která mě zcela zasytila precizní stylovostí i neustálou kontrolou nad užívanými odkazy a postupy. Jen ta barevná linie je jaksi mimo - není filmařsky moc zajímavá a navíc myšlenkově trochu vzbuzuje pochyby (opravdu se lze se stalinismem vyrovnat jen skrze milosrdnou lež a soucit postavený na klamu?). Každopádně Lankosz natočil film, který mi v mnohých ohledech připomíná to, o co se směrem k "temné" české minulosti převážně marně snaží Jan Hřebejk. Polský filmař má nesporně větší talent a lepšího scénáristu. Druhá strana mince je vyváženým mixem komedie, noir detektivky a dramatu, z nějž nic nevyčnívá - ani násilné poselství, ani zatuchlý humanismus, ani vlezlá melancholie. Využitím starých postupů v překvapivém kontextu svěží a moderní film, v jádru podobný našemu Protektorovi. (13.01.2011)

zaujímavý kúsok z dielne Borysa Lankosza, v ktorom sa smutný príbeh strieda s úsmevnými pasážami nad nevinným výkonom hlavnej úlohy v podobe Agaty Buzek. Ak chcete pocítiť na vlastnú kožu problémy obyčajných všedných ľudí za vlády Stalina, tak tento film Vám pripomenie aké dôležité je byť silný, keď ste slabý. (22.01.2012)