Obyčejná poprava

Niet človeka, niet problému. Načo sa tento podradný žabožrtút Marc Dugain  scenárista a režisér motá do takej témy ako Stalin. Stavím sa že v Rusku nebol, ruštinu neovláda a prečítal si akurát pár tupých komentárov o posledných dňoch Stalina a stvoril ďaľší paškvil bez hlavy a päty. Faktom je, že začiatkom 50-tych rokoch si Stalin vytvoril ďaĺšieho vnútorného nepriateľa -sovietskych židov. (Detto Rajk, Slánsky), Nebyť jeho náhlej smrti nastúpili by zinscenované procesy a plnili by sa opäť Gulagy. Len pár poznámok: Stalin prestal fajčiť dávno pred 1952 rokom a bol hrdý že s tým sekol. Doktorom sa vyhýbal na hony a že by ho ošetrovala bosorka ovládajúca mag. polia je vylúčené. Za ukrytý jed pri návšteve Stalina to skončilo guľkou do hlavy. Rovnako ako zaspanie stráže pri dežurnom stolíku. Keď treba pridať trochu korenia do vodového boršču prečo nespomenúť Putina (primitiviznus). Stalin v tomto období žil v Kuznecove a obsluhovala ho zásadne oddaná "bilinárka". Ďaľší žabozrútsky  ПИЗДЕЦ... блядь.  Vcelku by ma v týchto časoch potešila expedícia Európy do Ruska pod velením Napoleona a ako to dopadlo. (17.04.2023)

Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt miliónů je statistika aneb Je ne suis que Stalin. 1) Dobře napsaný fiktivní příběh pěkně předvádí všeobecný zmar konce Stalinovy vlády. Námět je skvělý, prostředí je atraktivní. 2) Film (spíše televizní inscenace) má však i své zápory. Odtažitý a chladný styl vyprávění zbavený emocí mě neoslovil. S Annou (lékařka) jsem nesoucítil, diktátora jsem se nebál ani mi nebyl odporný. Rumunské reálie místo ruských s řadou nepřesností (např. čistota veřejných prostor, neruský charakter budov) mě pak vyloženě rušily. 3) Spisovatel a režisér Marc Dugain napsal svůj pátý román Une exécution ordinaire v 50 letech (2007) a o tři roky později část svého díla upravil pro film (svůj první) a ten pak natočil. (04.02.2013)

Nefrancouzský sci-fi film z neruského prostředí se dal sledovat pouze, když byl přítomen Dussollier jako Stalin. V hlavní roli by měla být žena s sexappealem a charismatem, nikoliv přesný opak v podání šedé myši Hands. Maskéři odvedli zvláštní práci, takže Dussollier nebyl podobný ani na sebe, ani na Stalina. Film byl nudný, nefungoval ani jako psychologická sonda do duše bezskrupulózního vládce, ani jako drama popisující útrapy určité doby. Zřejmě to bylo tím, že jediný, kdo skutečně hrál, byl Dussollier, což je trochu málo na film, v němž je před kamerou maximálně polovinu času. Jedna hvězdička navíc za povedený vtípek s Putinem, který určil dobu konání na půl roku před smrtí Stalina. (26.02.2013)

Temný příběh z ještě temnějšího období ruského stalinismu. Film věrohodně zobrazuje období, kdy lidé jsou jen zastrašitelnými figurkami a jednou z nich je i mladá lékařka, která umí ještě něco navíc. Začne tak být trnem v oku ostatním kolegům, kteří mohou spatřovat právě v takovém období svou převahu a skrze strach a pouhou možnost ji vyřadit ze hry či zneužít. Děj spadá do období, kdy se Stalin snaží zničit lékařský stav. V období, kdy se všichni báli všech. Její "umění" ženu zavede do nezáviděníhodné situace, kdy má léčit samotného Stalina. Stalin je zde ztvárněn fascinujícím způsobem. Začíná jako dobromyslný dědeček, který však jde chladnokrevně a sobecky tvrdě za svým cílem prostřednictvím manipulací nejtěžšího kalibru. A zde má divák možnost si uvědomit tu skrytou hrůznost opravdové lidské stvůry. Vůbec celý snímek je o manipulacích lidí k sobě navzájem, ke kterým zřejmě doba přímo sváděla. Za nejsilnější momenty filmu považuji ty, kde je lékařka v zájmu lásky nucena přinést strašnou oběť a spatřujeme jak hluboká její láska je, když dokáže takové věci a co znamená skutečně milovat druhého člověka. (19.02.2013)

Úvod zavádí diváka do poválečného stalinistického Ruska (film zpočátku útržkovitě připomíná knihu "Dítě č.44"). Teprve když se mladá klinická uroložka setká se Stalinem, začne hra "gruzínského kocoura" s myší. Napětí a mrazivá skutečnost se stupňují. André Dussollier hraje dokonale a Marina Hands vlastně také. Francouzi překvapili. (28.02.2013)