Ajami

Pokud jste někdo navštívil arabský svět a připadal vám hnusný, stejně jako mě, po tomto filmu vám bude připadat ještě hnusnější. Je to na něco dobré, člověk si potom více váží svého bydla. Toto je vlastně standardní propojený povídkový film ze světa arabského a světa židovského. Vytýkám mu to, že v těch černejch obtloustlejch držkách jsem se vůbec neorientoval. Teprve velmi pozdě jsem pochopil, že policista Dandu je vlastně žid-přitom má kůži jak ostravské uhlí. Taky se pan režisér nenamáhal dovysvětlit zákaz vztahu muslima Omara a křesťanky Hadir, taky ve filmu vůbec není začátek jejich vztahu a není dáno najevo zda rodina Hadir jsou židé či arabáči. Závěrem: dívat se na to dá, je to poměrně zajímavé (mafiánský soud s přítomností mercedesů, kde se jedná jen o to , zda bude jedna rodina naživu a za kolik), že by to ale bylo na festivalové ceny, je přehnané (14.08.2011)

Klobouk dolů. Naprosto objektivně a nezaujatě musím přiznat, že ačkoliv nechovám žádnou velkou náklonnost k Filištínským, tak tohle jsem zhltnul s maximálním zaujetím. Nikdy bych nevěřil, že se mi nějaká palestinská verze Amores Perros bude líbit ještě víc, než samotný Amores Perros. Téměř odpolitizovaný děj, maximálně realisticky a přitom zručně filmařsky natočené, bravo. Blízkovýchodní sociálně-kriminální drama jedna báseň. A neodpustím si poznámku k těm několika zdejším poznámkám těch, kteří prý tápali v ději a nevěděli kdo je kdo: Vážení, když trpíte nedostatkem mozkových buněk a navíc oplýváte nechápavostí a natvrdlostí, tak se radši příště koukejte třeba na Komisaře Rexe. (04.05.2015)

Muslimští Arabové, křesťanští Arabové, Izraelští Arabové, Palestinští Arabové, Židé a sem tam i Beduíni.... Vše zamícháno na předměstí Ajami, které dělá předměstí Jaffy, které dělá předměstí Tel Avivu... uff. Pro semitsky nerozumějícího pozorovatele je snímek poněkud chaotičtější, pro semitsky nemyslícího diváka je charakteristika postav velmi vyhrocená a postavy reagují přehnaně, ale tak to tam prostě je. Buď žiješ a pereš se o to abys žil dál, nebo prostě nežiješ. Tečka. Někdy však ani nežiješ, i když se o to sebevíce pereš. Ale abych jen nevytahoval reálie Izraele tak, kamera fantastická, střih i koncept bravurní! (Je pravda že na film se sám znovu dívat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy) (20.05.2015)

Minimální orientace a zmatek, přiznávám, že to je celý můj dojem z Ajami. Myslím si, že námět byl velmi dobrý, styl natočení, který působil polodokumentárně, byl také výborný. Jen jsem se nebyla schopná ničeho chytit a tak mi to celé proklouzlo mezi prsty a vcelku působivý závěr to už nezachránil, strašná škoda, ale já víc jak dvojku nedám. (02.10.2014)

Skládání mozaiky několika příběhů se zařadilo k divácky oblíbeným jak již dokázal například Oskarem ověnčený Crash. Ajami bazíruje na stejném pojetí. Je to obdivuhodný debut dvou mladých režisérů, i když ne přímo typický zástupce izraelské kinematografie. Představuje nám arabské muslimy a křesťany, žijící v jedné čtvrti Jaffy. Jejich tragické osudy mohou být považovány zobrazením dnešního nemilosrdného světa, plného rasové nenávisti, kdy už dobro nemá šanci zvítězit nad zlem, protože už se nikdo neptá kdo je zlý a kdo dobrý. Zůstává jen odpověď, že doplácí hlavně ti nevinní. (07.03.2010)