Červené víno

cela galeria najlepsich slovenskich hercov sucasnosti (vasaryova, kvietik, machata, krivosudsky, kovar, krizikova, zvarik, gruberova, docolomansky....) v prenadhernej adaptacii romanu, ktory si coskoro urcite precitam. velmi pekne myslienky, posolstvo a hlavne herecke vykony (jedna z vasaryovej najlepsich a najkrajsich filmovych roli). po takych filmoch sa vzdy pysim svojou narodnostou. (30.12.2008)

Dalsia normalizacna konverzacka, ktora riesi vsetko : medziludske vztahy, osudy jednej rodiny, politiku ...... a na konci filmu je poznat dost hlavne tej normalizacnej politiky, co filmu ubera na krase. Kvietika osobne neznasam, a ludia typu Docolomansky idu absolutne mimo moj vkus. Stalo sa to vsak trvalou sucastou vysielania statnej televizie. 60 % (07.04.2013)

Zlatá éra slovenského filmu si zobrala na spracovanie Hečkov generačný román považovaný mnohými za dosial neprekonané románové dielo slovenskej literatúry. Samotné spracovanie je veľmi hodnoverné po hereckej aj remeselnej stránke a oproti súčasnej slovenskej tvorbe som dostával pocit, že sa nepojdem po skončení filmu vyzvracať. (13.09.2007)

Keď sa povie klasika, ide o dielo, ktoré by sme chceli poznať, ale často krát sa nám doň nechce začítať, či zapozerať. Červené víno je nepochybnou slovenskou klasikou a napriek tomu si ho veľmi rád pozriem a ani veľmi neuvažujem nad tým, či je lepšia jeho trojdielna, či dvojdielna verzia. V Červenom víne sa vzácne stretla zaujímavá literárna predloha, najlepšie z možných hereckých obsadení, Lettrichov najlepší režijný počin a samozrejme Liškova skvelá hudba. Veľmi vzácne dávam slovenským filmom viac, ako tri hviezdičky a niektoré dobové prehrešky, či už knihy alebo aj filmu som s ťažkým srdcom toleroval, ale keď môžu Pelíšky tróniť na 10. mieste najlepších filmov všetkých čias, tak Červené víno má odo mňa bezproblémové štyri hviezdičky. (20.11.2016)

Hmmm tak sem pánové oběvil další skvost Československé tvorby.Film rozdělený do tří dílu nám ukazuje přetěžký život lidí počátkem 20.st přes válku a po ní.Lidi co si tehdy nevypěstovali nebo nevychovali to prostě neměli a že kolikrát opravdu nebylo co do huby.Svůj veškerý čas trávili na vinohradech a potom ve sklípcích kde pili stejně usilovně jako pracovali na vinohradech.Nějaká ta pohozená facka svojí ženě byla věc naprosto normální a nikdo z toho nedělal vědu jako dnes.Holt lidé v té době byli ukrutně tvrdí a neobměkčilo je ani smrtelné stonání vnoučete od utečeného syna z chalupy.V té době skutečně platilo pořekadlo že na chleba se těžko dělá a na to my v dnešní době běžne zapomínáme.Víc takových filmů (02.01.2009)