13 zabijakov

Jako vyčnívají asijské historické filmy nad těmi ostatními, tak tento vyniká mezi těmi asijskými. Podobných věcí se tu avšak najde velmi mnoho. Relativně jednoduchou zápletku tvoří mírně nesrozumitelnou neuvěřitelně velké množství postav, které se navíc díky cizím jménům a podobným vzhledům velmi lehce zaměňují. Zdánlivě nekonečné, stagnující scény pouze a jenom o dialogu by člověk nespočítal na prstech jedné ruky a ženské postavy jsou upozaděny a v podstatě se jim dostává minimum prostoru. Samotný děj a jeho zpracování se mi velmi líbily, jednak také proto, neboť ze všeho se dalo vyčíst, že závěr bude více než-li epický. A taky že byl. Ale právě on je u mně důvodem nižšího hodnocení. Hrozivě dlouhá konečná bitva totiž vůbec nesplnila má očekávání. Použití jakýchsi mechanizmů, výbušnin a nesmrtelnosti samurajů mne dokonce i naštvalo. Při povznesení se ale přes tyto (pro mne) nedostatky, je to neuvěřitelná řežba, u které si fanoušci obdobného rázu přijdu na víc, než sami čekají. Nejlepší soundtrack z filmu 60% (13.04.2013)

Krvavý a veľmi dobre natočený film, ktorý nevyvrcholí v závere ako drvivá väčšina filmov, ale už vo svojej polovici. Takú dlhotrvajúcu krvavú filmovú bitku som ešte nevidel. Osobne mi sadla aj historická doba posledných pravých samurajov a jediným záporom bolo snáď len to, že som film nevidel v lepšej kvalite... (28.05.2011)

Tak přímočarý film, ve kterém nedojde k jedinému zvratu, jsem už dlouho neviděl. Dost mě to překvapuje, protože z jiných samurajských děl jsem zvyklý například na různé zrady a podobné zápletky. Zde nic z toho není, děj plyne z bodu A do bodu B naprosto nevzrušeně... Samozřejmě nelze Miikemu upřít profesionální zručnost, ale přesto mě toto dílo nijak zvlášť neohromilo. Hlavně pokud budu porovnávat. Film je opět debatou nad kodexem samurajů, jenže to je nadhozeno snad v každém podobném díle. Takže vlastně to úplně jediné, co mě na filmu vážně zaujalo, je fakt, že se odehrává v roce 1844. Diegetický svět je ale vykreslen smutně černobíle, záporák je pak téměř karikatura. Doma si asi zlepším náladu Vlkem samotářem s dítětem, nebo nějakým Zatoichim... (04.12.2010)

Souhlasím se Segrestorem, první polovina filmu byla k uzoufání nudná a od záměru to vypnout mě odrazovala jen hudba, která byla velmi, velmi dobrá. A tak jsem se útrpně prokousávala dějem s mnoha podobně znějícími jmény a extravagancemi jednoho urozeného , sadistického zmetka až konečně bitva přišla a to jsme byli někde jinde. Absolutně naturalistické, bez všech příkras, kdy vzduchem zní svistot mečů a potok a tráva zrudly krví. Skvělá práce kameramana, ovšem za tu ukrutnou rozvleklost to víc jak tři hvězdy nebude. To si ti stateční, padlí samurajové vlastně nezasloužili. (25.10.2014)

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)