Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Daisuke TenganKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrajú:
Kódži Jakušo, Takajuki Jamada, Júsuke Iseja, Goró Inagaki, Cujoši Ihara, Ikki Sawamura, Arata Furuta, Sósuke Takaoka, Seidži Rokkaku, Masataka Kubota (viac)Obsahy(1)
Japonsko v roku 1844. Lord Naritsugu (Gorô Inagaki), nevlastný brat šóguna Tokugawu, bol prijatý klanom Akashi a ustanovený sa hlavného poradcu šóguna, stal sa preto nedotknuteľným. Je arogantný a labilný, má všetky predpoklady vniesť zmätok do verejného života - len tak z rozmaru už zavraždil mladý manželský pár. Následná rituálna samovražda zahanbeného samuraja zalarmuje úrady a vyšší štátny zamestnanec vyberie ďalšieho zo šógunových samurajov, Shinzaemona Shimadu (Kôji Yakusho), aby zavraždil podlého nevlastného brata ešte predtým, než napácha ďalšie škody. Shimada naverbuje tucet ďalších samurajov a vyrazí do útoku proti Lordovi Naritsuguovi a jeho 200-člennej armáde... (TV Dajto)
(viac)Videá (3)
Recenzie (230)
Takashi Miike je možná magor, ale filmy pořád točit umí. 13 Assassins je Kurosawou na steroidech - více samurajů, více krve, více mrtvol, ale pořád to funguje. 140 minut je možná na nekomplikovanou historku trochu moc (zvláště expozice je až moc japonsky natahovaná), ale poslední akční, nekompromisně natočená, třetina mnohé vyrovnává. Japonci stále umí. Nebo je to jen pan Miike? ()
první polovina dostatečně vtahující vykreslení situace, hlavních postav a opravdu nechutného záporáka a pak už jen tuny a tuny sekání v jednom malém městečku. Nebojí se přitlačit na pilu, je syrová a surová, má nějakou tu příchut osudovosti a emotivnosti, ale hlavně je velmi dobře natočená a choreograficky vyspělá. Neznám tenhle žánr, nejsem si jistý, co do něho patří a co už ne, ale jestli všechny filmy v něm vypadají takhle, asi budu muset začít rozšiřovat obzory. Protože jsem se nenudil ani chvilku a postavám, které jsem si dokázal zapamatovat (nj, přiznám, s tímhle mám stále dost velké problémy, oni fakt vypadaj velmi podobně :)), jsem fandil a zamlouvali se mi.. Sympatické ve všech ohledech ()
Člověk se musí prokousat tou hodinou a něco, která obnáší uvedení do situace, nábor členů, výcvik a nezbytné plkání o tom, jestli se plánovaný čin shoduje se samurajskou ctí. To se Japoncům moc nepovedlo. Ale když přšlo na přepadovou akci, mohl jsem si spokojeně pchrochtávat, protože v tu chvíli film přinesl to, co od samurajského tématu čekám. Tedy svištění katan s vysokou efektivitou a efektností provázené tradičním žánrovým klišé a digitálními krávami. Sice jsem se musel tradičně prát se svojí občasnou neschopností rozeznat kdo je kdo, ale během té hromadné osekávané to bylo stejně jedno. celkově jsem si to docela užil. 60% ()
Nudil jsem se během extra dlouhé přípravy na finální bitvu, nudil jsem se i během ní. Pro mě příliš líné, pomalé, bez náznaku dynamiky v momentech, které nejsou akční. Souboje samozřejmě divočejší jsou, ale choreografie mě příliš neoslnila, konečné zúčtování trvalo dlouho a negradovalo, film mi prostě nesednul a to mám podobnou tématiku rád. ()
Víceméně věrný remake, který je sice mírně krácen v prvních dvou částech (plánování a taktika), ale zase lehce prodloužen v závěrečné bitevní části. Ony se vůbec oba filmy naprosto dokonale doplňují, v rozvoji a popisu jednotlivých charakterů, hrdinů i padouchů, ve vztazích i některých situacích, a společně pak dotváří vyprávěný příběh k naprosté dokonalosti. Co mi trochu chybělo v jedné, to doplňuje druhá a naopak. Tato je jen doslovnější a tam, kde původní film pouze naznačil, nová verze vše ukáže v drsných krvavých detailech. Některé méně zřetelné pohnutky a nuance jsou dotaženy a zvýrazněny. Opět nechybí řada skvělých momentů a emotivních scén, opět je tu řada míst, které mě vyloženě potěšily. Zřejmě nechám obě verze splynout v jednu a v mé mysli se tak zrodí dokonalý samurajský film. K sedmi statečným mi tak přibude dalších třináct nezapomenutelnách hrdinů. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Film je remakem snímku Juusan-nin no shikaku (1963). (JFL)
- Plán zaútočiť na Matsudaira Naritsuga počas jeho cesty do Edo (dobové meno Tokya) vychádza zo zvyku, ktorý bol praktizovaný v ére Edo. Každý japonský šľachtic musel cestovať do Eda a pobudnúť tam určitú dobu. Táto cesta niesla názov Sankin-kotai, alebo taktiež Oficiálna cesta. Šľachtici tým dokazovali vernosť svojmu šógunovi a tomu zas systém pomáhal efektívnejšie kontrolovať ich aktivity. (beso74)
- Hirayama (Tsuyoshi Ihara) v dodžo cvičí Iaidžucu, což lze přeložit jako "umění tasení meče". (Tsukikage)
Reklama