Obsahy(1)
Cyklus malých televíznych príbehov zo života podľa námetu televíznych divákov vyrobené v bratislavskom štúdiu. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (10)
Pamatuji si ten umakart a tesilové oblečení herců. Je sice pravda, že jsme u toho trávili sobotní večery, ale už tenkrát mi to bylo spíše protivné, ale co dělat - jiné programy nebyly a Rock- Palast byl na ARD 2 x do roka..... ()
Slovenská verze Bakalářů, které sice neměli úroveň těch "Menšíkovských", ale přesto šlo o obstoujnou zábavu. Problémem byly hlavně náměty od diváků, které často za moc nestály. ()
Něco ušlo, něco méně. Je třeba si uvědomit, že socialismus věřil, jako ideologie, ve vylepšení člověka, kapitalismus mu tuhle iluzi neposkytuje. To se odráželo i v televizní tvorbě, a i v těchto krátkých hraných příbězích ze života. ()
Niektoré epizódy boli celkom podarené. Reláciu "Bakalári" tvorili nie moc dlhé štúdiové inscenácie, ktoré boli vraj natočené podľa námetov divákov. Vtipné, netradičné príhody zo života. V programovej šedi vtedajšej štátnej televízie československej socialistickej republiky to bolo príjemné sprestrenie. Dneska to pôsobí už dosť archaicky. *** ()
Teší ma, že STV na tento seriál nezabudla a vysiela ho ešte aj dnes. Veľmi príjemné príbehy od divákov bratislavskí STVéčkari premenili na často naozaj vtipné grotesky s výbornými hercami. Ak sa niekto pokúsi označiť tento nie rodinný, ale komediálny seriál za odpad, určite daným vtipom nepochopil. A hoci som dobu, v ktorej sa tieto niektoré príbehy odohrávajú nezažil, dokážem pochopiť istú dávku trápnosti či gýčovitosti, ktorá práve tejto dobe zodpovedala. Epizóda, v ktorej hral Marián Zednikovič istého vtipkára sa mi veľmi páčila, najmä vtip, ktorý vymyslel s lanom. Ale to je na dlhé rozprávanie, to musíte vidieť. + Navyše jedinečná šanca vidieť Ľuba Gregora v posteli s baranom "zkožezodratým". :-) ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (7)
- První tři večery moderoval Miroslav Horníček. Před úvodním záběrem mu režisér Dudek sundal brýle, položil je na scénář a nasnímal je v detailu. Vznikla tak znělka, kterou si všichni pamětníci dobře vybavují. Jenomže pak tehdejší vedení usoudilo, že je Horníček příliš intelektuální a nařídilo jeho přeobsazení. Režisér Jaroslav Dudek se kvůli domu pohádal s dramaturgyní Libuší Pospíšilovou a těsně předtím, než vztekle praštil sluchátkem, jí řekl: „Víte co, Libuško, tak si to dělejte sama!" Ta pět minut nato volala, že šéfredaktor souhlasí a Dudek málem omdlel. Jako kompenzaci nakonec přiobsadili Vladimíra Menšíka a od té doby uváděli Bakaláře dva. Z Miroslava Horníčka zbyly jen ty brýle. (Paity)
- Povídky vznikly v roce 1971 jako součást losování televizní loterie Mates. Zdálo se, že nápad dramaturgyně Libuše Pospíšilové nabídnout divákům tři krátké komedie v jednom pořadu, ztroskotá na nedostatku autorů schopných jednou měsíčně zásobovat televizi kvalitními scénáři. Když ale do hry vstoupil scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek, počáteční pochybnosti zmizely. Základní kámen k více než desetiletému cyklu, který se těšil mimořádné divácké popularitě, byl položen. (Paity)
- Na závěr každého vysílání bylo losování televizní loterie Mates. Do studia přicházeli autoři námětů jednotlivých příběhů. Diváky zajímalo, jak vypadají, co jsou zač ti, jejichž příběh se objevil na obrazovce. Losování se vysílalo živě, to přinášelo spoustu úskalí. Už jenom to, že má být televizi v jedenáct večer někdo, kdo kvůli tomu musí přicestovat z opačného konce republiky, která tehdy zahrnovala i Slovensko. Účinkování s lidmi, kteří se neuměli pohybovat před kamerou, měli trému, trpěli různými deklamačními vadami, vyžadovalo někdy značnou diplomacii. (Paity)
Reklama