Zámek v Čechách

Konec starých časů přinesl začátek nových, bědných a pustých... Tragický příběh noblesní aristokratky ve zmaru éry, v níž vládla dělnická třída a která nenavrátila ztacenou čest lokajům, ale udělala lokaje ze všech. Vynikající scénář Jiřího Hubače a životní role Jiřiny Jiráskové... Krásný neskonale smutný film... (17.09.2017)

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%. (30.03.2010)

Herecké galapředstavení naší paní herečky Jiřiny Jiráskové. Přestože účinkovala v celé plejádě vynikajících českých filmů, namátkou jmenujme kupříkladu dnes již kultovní "Sestřičky" nebo "Fany", tak snímek "Zámek v Čechách" ve mně zanechal skutečně silný dojem. Fascinovala mě především její nezdolná vůle se nepodřídit komunistické diktatuře a i v prakticky nelidských poměrech zůstat sama sebou. To se samozřejmě nedalo říci o ostatních aktérech filmu, kteří se dokázali novému režimu "přizpůsobit", a tudíž postoupit výš a profitovat z něj ve svůj vlastní prospěch. Silná byla pro mě zejména závěrečná vzpomínková scéna, která mi velmi silně připomíná dvoudílný snímek "Babička" v režii Antonína Moskalyka. Za mě rozhodně plný počet. (17.02.2016)

Po tisíci letech vykořisťování lidí šlechtou nastala doba, kdy si obyčejní lidé postupně vybojovávali určitá práva. Myslím, že v našich dějinách jsou asi tak tři nejvýznamější vývojové události. Objevení ohně, Velká francouzská revoluce, která smetla všechnu šlechtu v jednom velkým krvavým zadutí a díky nim to prošlo i v dalších zemích, a pak určité znárodňování šlechtického majetku po válkách (i po první i po druhé s tím rozdílem, že po první to bylo znárodnění za náhradu). Neříkám, že mezi šlechtici nebyly světlé vyjímky, kdybych to popíral, byl bych demagog, ale většina šlechty byla spíš jen "kal ze dna nádoby" jak píše Mark Twain. Ať se už týká zacházení s poddanými, diktátem náboženství, soudní moci, svobody pohybu a vůbec jakékoliv svobody, právem primae noctis, robotou, dávkama, poddanstvím, vězením mnohdy za nicotnosti... Je tolik věcí, které dělali lidem a jež jsou neodčinitelné, že nějaký znárodnění to nemůže nijak nahradit. Přesto přese všechno jsem s hraběnkou z Lansdorfu sympatizoval a fandil jí. Proč? Protože fanatický komouše nemám rád ještě víc. Komunismus je totiž podle mě jen obdobou feudalismu, protože lidem ničil životy úplně stejně a úplně stejně jim taky diktoval do životů, co mají dělat a kdyy to neskončilo, diktoval by ještě víc. Karel Heřmánek předvádí svůj klasický skvělý výkon. Tohohle chlapíka mám rád už od Fešáka Huberta Hraběte. Škoda, že poslední dobou hraje v televizi a filmech víc než jen sporadicky. A Jiřina Jirásková? Myslím, že je jasný, jak hraje už podle mých sympatií s její postavou. (17.02.2006)