Pozdní máj

Po šťastném shledání Rolfa Wanky s českým filmem v Matce Kráčmerce, žel pokračoval epizodkou v Pozdním máji. Filmu, který je díky nezkušenému kameramanovi a nechtěně komickým švenkům jen pásmem náladových obrázků z pera Karla Špeliny. Tu zamilovaných, tu lehce dobrodružných, tu komických, tu hudebních či zobrazujících cosi ve stylu Ze světa lesních samot. Ostatně toto byl teprve druhý pokus Jana Rotha po snímání V cizím revíru... Ovšem nemohu celek odsoudit jako jasné fiasko a režiséra Leo Martena hodit nesmyslně do pomyslného odpadu, protože proti jeho prvním zvukovým filmům vcelku nic nemám a k zhodnocení celé jeho tvorby mi chybí divácká zkušenost s jeho němými filmy. Ponejvíce rozporuplnou složkou bych shledala herecké obsazení, totiž, jsou zde mimo svůj rank v poměrně amatérsky pojatých rolí tací jako Marvan a Trégl, vedle nich ale doslova září uhrančivý Otto Rubík a výřečný Čeněk Šlégl. Herecky nevýrazná, respektive se zvukovým filmem si netykající Lilli Šturmová je hravě zastíněna zajímavě kontrastní hrou Máni Hankové a Hany Vítové. Svému standardu jsou adekvátní výstupy Fialy a Richtera. Za vyloženě zoufalé považuji jen nezvládnuté výstupy v nejmenších úlohách - Dvorského, Brášky a dalších. Vycházející star Rolf Wanka bohužel nemá co hrát a je-li ještě při zpěvu dabován, je to skutečně na hraně jeho reputace. Jak ale víme, ta byla v okamžiku bohatě zachována a udržena. Co se týká písně Vesmírem se koulí koule, ta má vskutku něco do sebe, ale Kotě, já bych pro tě zhubnul láskou jak tyčka v plotě to zkrátka není ;) (10.06.2010)

Řemeslně naprosto nezvládnutý film a to úplně po všech stránkách, od špatné režie, děsivou skoro nekoukatelnou kameru až po křečovité herecké výkony. Co za něco málo stálo, tak to byla hudba a exteriéry Českosaského Švýcarska, Křivoklátska nebo Šáreckého údolí kde se natáčelo. Jinak sotva podprůměr, horších filmů z té doby, už moc nenajdete. (10.05.2006)

Tohle je hodne ochotnicka zalezitost. A to jak za kamerou, tak pred kamerou. Lili Sturmova byla zrejme do teto chvile zvykla hrat jen v nemych filmech a nebo spise ucinkovat v zivych obrazech, nebot jeji vykon je mimoradne staticky. Mlada Vitova ok, Wanka za borce, Marvan v brylych za nadlesniho... Bizarnost celeho kusu pak umocnuje hystericka zabava v podani dua Fiala-Hankova, nebo mysticky zakomponvana postava svetobeznika Cenka Slegla. Pripomina mi to trosku Cimrmanovy hry... :) 2+ (25.05.2015)

Hmmm, to je materiálek. Kamera se snaží o ozvláštňující kompozice se zrcadlem, herci se motají jako těla bez duše, a jak a po čem se asi motali režisér se střihačem, bych si nepřála vidět. Ani bych neřekla, že má tenhle film špatný scénář. On nemá scénář vůbec. Vystačí si se sestavičkou typů, jako je nedostatkem lásky churavá aristokratka, sličný adjunkt, nadlesní a jeho dcera, zamilované služebnictvo, svérázný hajný, světák s automobilem a v neposlední řadě samozřejmě pytláci v revíru. Vyprávění je pak založeno především na dialozích, které svou toporností, bezobsažností a přetaženými záběry na tváře protagonistů vyvolávají nesnesitelný pocit trapnosti. Představitelka paní Almy asi neuměla mluvit vůbec, takže je většinou při hovoru snímána zdálky nebo zezadu a její hlas se ozývá odněkud z neznáma. Jako by se pak ta křeč chtěla rozplynout v rádoby lyrických intermezzech. Ta ale spočívají v kýčovitých statických záběrech přírody a jsou tedy křečovitá neméně. Co mě však dokázalo rozehřát, byl pěvecký výstup Emana Fialy a Máni Hankové, protože to bylo jedno z mála míst, kde film upřímně přiznal svou bezduchost a debilitu a přestal předstírat srdcervoucí drama. Celkově jsem jako milovník prvorepublikových kýčů spokojena, normálnímu člověku ale nejspíš vytečou nervy ušima. (26.05.2008)

Ona je z hájovny, on ze zámku... Leopold Vymlátil vulgo Leo Marten byl, podobně jako o několik dekád později, kdy tuto štafetu převzal Zdeněk Troška, známým sentimentálním kýčařem, prázdným krasoduchem, jemuž sloužili "chudí, obyčejní lidé" jako človíčkové v uhlazených vyprávěnkách. S takovou hloupoučkou slátaninou, jakou – patrně z nedostatku vlastního byznysu – sesmolil kolega Špelina, nic nezmohl ani ostřílený scénárista Wassermanova formátu. Fádní milostný trojúhelník, zasazený do atraktivních exteriérů Českosaského Švýcarska, je svým způsobem cenným záznamem tehdejších úvah o umění pro masy; zároveň začíná být jasné, že nic není tak jak se zdá, a že tvůrci vodí diváka za nos. Herci, v tomto případě spíše ochotníci třetí kategorie, včetně Hany Vítové, Jaroslava Marvana i Emana Fialy, svými zoufalými výlevy jen stvrzují estetickou (pod)úroveň tohoto filmového velekýče. (04.10.2008)