Obsahy(1)
Absolvent filozofické fakulty Karel Stržický si v létě přivydělává u statkáře Drahana jako nádeník. Jarča, dcera Drahanových, tráví u rodičů prázdniny a otec s ní má spoustu starostí. Nezdárná studentka totiž propadá z němčiny. Nabízí se ovšem snadná pomoc - k reparátu ji bude připravovat Karel. Rozpustilá Jarča ho považuje za obyčejného kočího, a tak nad ním zpočátku ohrnuje nos. Kultivovanému mladému muži se však podaří získat si její důvěru i srdce. To se vůbec nezamlouvá jeho sokovi v boji o dívčinu přízeň, a ten hned vyrukuje s ošklivou pomluvou: Karel je prý bývalý trestanec! Roztržka na sebe nedá dlouho čekat... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Svižně natočené, obzvlášť první pražská půle s Plachtou coby černošskýcm zpěvákem v baru a studentským večírkem (líbily se mi i hudební vložky, Plachta dokázal, že byl původně opravdu nápaditý kabaretní herec) prizmatem komedie dokázala diváctvu reflektovat dosti chmurnou situaci českého vysokoškolského studentstva, druhá polovička je už vice klasickou lovestory. ()
Trvá rekordně dlouhý čas, než se objeví jedna z hlavních postav. Do 40. minuty má Vítová pohov, pak to ale nahrazuje parádním "studentským" výkonem, asi nejmilejším ze všech jejích rolí. Její Jarča je na gymnazistku trochu stará, ale krásně to maskuje svým uličnictvím a dětským oslovování rodičů "mamko" a "taťko". Další naprosto fantastický výkon předvádí Betty Kysilková v roli rázné ale maximálně vysmáté pomocnice na statku. Film oceňuji rovněž jako velmi pěkné zdokumentování všech možných reálií zaniklého venkovského života: silnice s patníky, pěšina ke statku, řezačka, lejta, všechny možné povozy a spřežení, nástroje i užitečné předměty denní potřeby. Je velká škoda, že scénář předepsal hercům velmi časté braní jména Božího nadarmo. Pešek rovněž použije jedno z nejhorších úsloví: vychází z Mon Dieu, ale místo Mon řekne: MORD! ()
Je jasné, že ne všechno co se za první republiky natočilo je čisté zlato, ale od obsazení Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a Ladislav Pešek jsem čekal o dost víc. Jarčin profesor je roztahaná, přespříliš uzpívaná veselohra, zajímavá jen scénkou s blackface kvartetem a venkovským prostředím. Není vyloženě špatná, jen zoufale průměrná. ()
Klasická předválečná pohodovka, které sice poněkud déle trvá, než se rozjede, rušena možná až příliš mnoha zpěvy, ale jakmile trojice Pešek – Plachta – Nezval dorazí na Drahanův statek, dostávají se ke slovu svižné slovní přestřelky, hlášky a samozřejmě typická prvorepubliková romance. Jarčin profesor sice nepatří k elitní divizi předválečných komedií a pracuje s prvky více než jen ověřenými, přesto, když se jednou za pár let objeví na obrazovce je příjemné si ji zopakovat. ()
Na to, že jde o banální příběh lásky mezi učitelem a žákyní, je to celkem příjemný kus. Samozřejmě hodně tomu pomáhá osvědčená komická dvojice Plachta - Pešek, a to, že v prvé části, byť zdlouhavě pojednává film o něčem jiném. Nezval tu hraje zas jednoho dokonalého muže, který ovládá nejen to, co vystudoval, ale i veškeré polní a hospodářské práce, zastavování splašených koní, tanec, zpěv a když mu hudebník vrazí do ruky trubku, střihne si bez obtíží pěkné sólo. Bodejť by se do takového (s tichou podporou otce) nezamilovala zpočátku roztomile vzpurná slečinka gymnasistka, navíc když jedinou konkurenci tvoří degenerovaný inžinýr, jehož jako obvykle prosazuje pouze matinka. ()
Reklama