Nič osobné

Nic osobního, ale i introvence má své meze a za jejich překročení můžeme zaplatit až zjištěním, že se tulíme k mrtvole... Začalo to jako příběh o Mášence a medvědovi, pokračovalo jako ostrovní kuchařka a irský zahradníkův rok a eskalovalo jako ujetá agitka alternativního způsobu života. Ještě jednou - nic osobního, jen doufám, že až tý zrzavý čúze dojde kreditka, nakráčí do zalesněných oblastí severu, aniž by si pročetla manuál pro setkání s medvědem... A že taktéž zdravím porotu v Locarnu. (04.10.2014)

Nesympatická batůžkářka, kterou byste za její předpos.ranou unylost a sprostotu vůči lidem kolem sebe nejraději nakopali, navíc plochá jak charakter našich politiků. Jednoho dne dojde do chalupy, kde se chová jako doma, chlápek je z ní kdovíproč pryč, posléze doslova, a stejně se nedozvíme, proč se ta kráva chová jako kráva. Kdyby to aspoň mělo nějaký vnitřní zajímavý příběh, ale nemá. Hvězdička za nijak plochou irskou krajinou. (04.07.2011)

Tušila som, čo ma asi čaká a moje tušenie bolo správne. Pomalé tempo, hypnotizujúca hudba a šum vetra, pekný vizuál (čo záber kamery, to nádherná fotka) a nemala som problém ani s hlavnými predstaviteľmi. Nepríjemné ryšavé žieňa nahnevané na celý svet a samotár zmierený so všetkým ... dvaja zvláštni ľudia, ktorí si sadnú. Nebolo to zlé, slabšia štvorhviezda. (filmová výzva 2017 - hanagi) a Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2017) (06.04.2017)

Na opuštěném pobřeží někde v Irsku se náhodně potkávají dvě ztracené duše – krásná rusovláska (a nenechte se zmást, ona je fakt krásná) prchající před svou minulostí a postarší intelektuál (můj oblíbenec Stephen Rea). Jaké byly jejich životy a co je trápí, to není vůbec důležité (i když se leccos dá vytušit), důležitý je ten čas, který prožívají spolu, postupné sbližování, pomalu se rodící důvěra a náklonnost. Velice silně na mě zapůsobil citlivý příběh s minimem dialogů, kde stačí se jen dívat, poslouchat muziku a nechat se uhranout drsnou uplakanou krajinou. Project 52 Films by Woman. (15.06.2016)

Nic osobního. Snímek, který si mě pomalu, ale jistě omotal kolem prstu. Nenápadně, skoro nepozorovaně, ale každým okamžikem jsem to cítil mnohem jasněji a zřetelněji. Komorní příběh dvou lidí, jejichž cesty spojila náhoda. Jejich samoty, jejich pečlivě budovaná území se postupně bortí, jako domeček z karet. Je hrozně těžké být sám, někdy ještě těžší s někým ve vztahu, sami uvidíte, jak to dopadne. Malá nápověda, je to drama, rozhodně ne žádná komedie. (25.06.2015)