Zmrznutá kosť

Neherecky-herecké drama demytizující americký venkov. Žádné veselé písničky a skotačení u táboráku, ale samá špína, bezmoc, všudypřítomný pesimismus a buranská individua. Winter's Bone však nezkrášluje a nedobarvuje realitu, jen ji ukazuje takovou, jaká (asi) doopravdy je. Na hodinu a půl ale obsahuje příliš plytký až nezajímavý příběh, který ostatně celkovou jinakost a odlišnou snímku od standardní produkce nemá šanci na celovečerním poli utáhnout. Nakonec se z filmu vyklube jen pocitová podívaná, která s vámi nepříjemně vydrží, ale jen do závěrečných titulků. P. S. Proč tam byla ta pasáž s veverkou? Snad další okaté napodobování artových filmů? 6/10 (26.01.2011)

#podle knihy #dívka #les Vskutku. Přívlastky hypnotizující, depresivní a zotužující (a toto nejspíš vymyšlené slovo používám proto, že z těch opravdových mě napadá jenom inspirativní, a to by mi přišlo trochu nemístné v daném kontextu, i když významově trefné) pomíchané různě dohromady. Film je tak sevřený a uzavřený, že působí jako od základu nově vybudovaný svět fantasy nebo spíš hororu a noční můry. J-Law je jenom jedno z mnoha koleček ve stroji, který proklatě dobře funguje (kterým kruhem pekla proboha prolezl John Hawks, že jsem ho nejdřív ani nepoznala), ale jestli jí Akademie tak nutně chtěla udělit Oscara, tak to měla určitě učinit za tento film a nikoliv za Terapii láskou. Za jedno je tu lepší než v tom pozdějším filmu a za druhé je tu stoprocentně lepší než Natalie v Černé labuti, ale mně obecně ocenění z Oscarů 2011 dávají jen pramálo smyslu. Jo a ještě než odvesluji někam dál, tak chci udělit čestnou zmínku Dale Dickey, protože damn, ta ženská má charisma. -"If dad's up there, I'm bringing him home to bury." (18.03.2018)

Tohle že je vítěz Sundance a oskarový kandidát? Ne, je to film se strukturou vyprávění ne nepodobnou starým počítačovým hrám-hrdina někam přijde, chce něco vědět, tam někdo čeká a pošle hrdinu dál za někým jiným. A pořád dokola až do omrzení. Všechno, čím chce tento film být, je jenom rádoby. Postavy jsou jenom karikatury a řezání rukou motorovkou je parodické samo o sobě. U scény lovení veverek a jejich následné konzumace jsem se musel také uchechtávat. Režisérka asi četla Štorcha. (05.12.2010)

Čarodějka ze země Ozarks a její bludná odysea za otcem, který má osud potomků ve vlastních rukou.. Neotesaný výlet do ghetta s neviditelným plotem, kde mimo přežívání jsou jedinými zájmy střílení veverek, vaření metamfetaminu a udržování rodinných vazeb (děkuji paní režisérce, že bendžo vytáhla až pár minut před koncem). Vzpomenete si na McCarthyho Lestera Ballarda, podíváte se na místo, kde se narodíte do sraček a proto vám tolik nepřijde, že v nich jste a vybaví se vám myšlenka z Flashbacks of a Fool, že jediná věc, na kterou potřebujete kuráž, je zůstat.. Ještě víc než mladičká Jennifer Lawrence mě zaujal král malých loserů John Hawkes.. (19.09.2018)

Ryzí Amerika… Když občas vypluje ne povrch akademií vyvolený film zdánlivě odnikud, tak se často zaměňuje slovo nezávislý za skromný a skromný za svobodný. U tohoto přesvědčivého obrazu však rád splním nutnou podmínku, kterou film klade, a tou je důvěra. Ta se obrací v určitém smyslu na diváka a ještě zásadnější kontext důvěry spočívá v Americe samotné (tahle věc je pro „anti-ami“ krajně nevhodná). Tato druhá rovina důvěry prochází složitým vývojem od hořké reality až po sílící sentiment. Je paradoxní, že film o amerických mýtech dokáže navodit reálný pocit hrdosti a přitom podlomené pýchy skrz skrývanou vlajku (viděna v odraze) a tlumenou zbraní za zády. Přesto pravý tradicionalismus Ameriky vnímá divák na každém kroku a ten nekašírovaný bluegrass to korunuje. Že má USA střízlivě řečeno problematické prostředí (za hranicemi asi nikoho příliš nezajímající) mohlo vyvolat ještě daleko umělecky závažnější reakce. Winter’s Bone není celistvé dílo. Snaha sdělit mnoho a zároveň neohrnovat povýšenecky nos nad divákem ústí v přesvědčivou poetiku, ale udržující autentické charaktery v čele s jakousi lidovější obdobou Juno (její jednání lze plně pochopit až na konci filmu) postupně vypouští trochu přepálené finále. Pak je důvěra na vážkách, protože ty dějové „metamorfózy“ odbíhají moc daleko od původního realistického lpění. Buď jak buď, dílo slibuje mnohé a potenciál doufám nebyl tímto vyčerpán. Další film Debry Granik může být nesmírně zajímavý. (24.02.2011)