Pokoj

Tommy Wiseau, potomek Ed Wooda a Courtney Love a důkaz toho, že život na Marsu nejen že existuje, ale také tvoří mezi námi, natočil bez minimálních pochyb ten nejpošahanější film v dějinách kinematografie. Pokud hledáte něco opravdu unikátního, pak tohle je to pravé. Chcete aby vás femme fatale odpuzovala? Zatoužili jste někdy po tom se z plna hrdla zasmát při sebevraždě hlavního hrdiny? Rádi byste viděli film s dialogy, které na sebe vůbec nenavazují a sami o sobě mnohdy nedávají žádný smysl? Film, ve kterém podává nejlepší herecký výkon sedící pes? Pak jste na správné adrese... (18.04.2016)

Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém by byla nejsympatičtější postavou rakovina prsu. Nepopsatelná demence The Room dotažená k extrému má nepopiratelné charisma. Po uležení se nebojím dát plný počet. Ne Plán 9, to až The Room naráží na strop filmové hlouposti s takovou silou, že ho proráží a míří až do nekonečna. Ten film říká tolik věcí! I když povětšinou jiné věci, než které říkat chce. A nepřestává mě to fascinovat. (01.08.2013)

Film, který je tak špatný, až je v mnoha ohledech dobrý. Dialogy, které svou strohostí a trapností překonávají i všechny telenovely, nenavazující scény a vůbec vše, co je zde k vidění nemá nic společného s fungujícím filmem. Ve své podstatě se stačí podívat na hlavního hrdinu, jehož vzhled vyjadřuje veškeré kvality filmu. (02.04.2018)

"Kolik lidí si tady z toho bytu dělá průchoďák?" Jestli jsem dobře počítal, tak šest, ale o to tu nejde. Jde o to, že mě zajímá cokoliv NEJ. A tohle má bejt nejhorší film všech dob. Nedokážu to potvrdit ani vyvrátit, protože konkurence je v tomto směru ohromná, ale hovadina to byla slušná. Zápletka triviální, dialogy dementní, hereckýho přehrávání dostatek a přehršle nudnýho válení nahejch lidí po sobě. Prostě potenciál to má, ale nedokázal jsem se nijak zvlášť bavit nad neuměním netalentovanýho autora. On se totiž snažil a bral to vážně. Bylo mi ho líto, ale on se proslavil. A když se dá proslavit tímhle, tak už je na světě možný úplně všechno. Takže si oblíkám smoking a jdu poškádlit merunu, aby bylo jasný, proč dávám tu hvězdičku. (27.10.2021)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)