Pouť

Pěkný výlet do nádherné přírody. Realizovat takový turistický pochod musí být zážitek. Průvodce Martin Sheen vypadá na svůj věk dost dobře, ale tu štreku by ve skutečnosti už určitě nedal. To je ale vedlejší. Důvod, proč se s hodnocením držím tak zpátky je ten, že stejně byla místa, kdy jsem se trochu nudil. Je to natažený víc, než by bylo třeba. Výpis žánrů je taky lehce zavádějící. Ponechal bych jen dobrodružné drama. Věřím, že s o půl hodiny kratší DC verzí bych šel o stupeň výš. Každopádně doporučuji každému, koho to táhne do přírody. 70% (16.03.2012)

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)

Martin Sheen se 2 hodiny plahočí po Španělsku, cestou sype popel svýho mrtvýho syna, potkává různý magory a náboženský fanatiky a do toho hraje nějaká hipsterská indie hudba. Jednu hvězdu dávám za celkem pěkný lokality, kde se natáčelo, a druhou hvězdu dávám za scénu, když cikáni přišli vrátit ukradenej bágl. To jsem se fakt válel smíchy. (08.02.2013)

Cesta je cíl, nikoliv to, co na člověka čeká na jejím konci, ať už je samozřejmě jakýkoliv. Je úplně jedno jaké jsou pohnůtky vašeho potuvání. Lidé jsou formovaní tím, co se jim na jejich cestě přihodí. Mohou najít sami sebe, poznají nové přátele a uvědomit si mnoho dalších věcí, na které by v normálním životě ani nepomysleli. Španělská krajina byla krásná, ale drsná. Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych se někdy na podobnou cestu vydala. Asi by si to dlouho, ale hodně dlouho rozmýšlela. (08.10.2012)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)