Eeny Meeny
Réžia:
Alice NellisScenár:
Alice NellisKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Iva Janžurová, Leoš Suchařípa, Theodora Remundová, Eva Holubová, Vladimír Javorský, Martina Musilová, Ladislav Klepal, Robert Jašków, Petr Lébl (viac)Obsahy(1)
Volební místnost, kde po dva víkendové dny zasedá znuděná volební komise, slouží jako základna lidských charakterů, jejich tužeb a ztracených lásek. Depresemi trpící dívka (Theodora Remundová), která se zrovna "špatně" zamilovala do svého profesora, životem protřelá, ale stále doufající předsedkyně komise (Holubová), roztomile nesmělý podnikatel (Vladimír Javorský), ti všichni mají své hluboce zakořeněné problémy, které nechávají pod pokličkou tajemství. Režisérce se pod ni daří nahlédnout, aniž by se přitom dopouštěla polopatického vysvětlování a křečovitosti. Ve druhé rovině filmu stojí stárnoucí manželský pár - starostlivá maminka (Iva Janžurová) nezdolně bojující za místního kandidáta Čepušku a životem rozmrzelý otec (Leoš Suchařípa). I když oba vědí, že jiskra jejich lásky dávno vyhasla, možná ze zvyku či z nepatrného zbytku víry v obrat k lepšímu se snaží udržet neudržitelné. Do tohoto vztahu se Alici Nellis podařilo vtěsnat více citu a přirozenosti než tvůrcům celého Života Na Zámku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (7)
Výlet (2002)
- Zatímco do svého debutu Ene bene (1999) obsadila režisérka Alice Nellis do velikých rolí mnoho neherců, v případě tohoto filmu se naopak rozhodla řadu rolí malých ozvláštnit známými lidmi jako Anna Geislerová (slečna ze škodovky), Jiří Macháček (Vítek), Kryštof Hádek (mladík ze škodovky) či Dan Bárta (Lubor). Svůj myšlenkový proces popsala: "Neherce v Ene bene jsem udržovala v minimalistické pozici, ale zato tam byli celou dobu. Fungovali tam jako typy, kterých si můžeme užívat a jejichž podstaty se tím lze celkem snadno dobrat. Výlet je ale docela jiný film než Ene bene. Tady se něco stane, něco důležitého, jinak by to ve filmu nebylo, a my musíme jít rychle od toho. Scény, ve kterých se někdo objeví a pak zase rychle zmizí, jsou velmi důležité a v tu chvíli bylo nutné takovou postavu obsadit člověkem, který bude výrazný typ a který rychle zafunguje takovým způsobem, že ve chvíli, kdy od toho odejdeme, ale budeme se k tomu vracet nějakými odkazy a dalším vývojem spřízněných postav, tak si ho okamžitě vybavíme. Profesionálové, navíc velmi výrazní profesionálové, proto pro mě byli v zásadě jedinou možnou volbou. Dejme tomu Ilona, na začátku vidíme jednu dvě scény s jejím manželem, kdy jsou doma. Pak odjede, nicméně všechno, co dělá, se toho manžela týká. Nemohla jsem dopustit, aby představitelka Ilony celý film hrála o něčem a o někom, koho si divák není schopný vybavit." (NIRO)
Iva Janžurová
- Scenáristka a režisérka Alice Nellis, v jejímž celovečerním debutu Ene bene (1999) Iva Janžurová hrála, o ní v čase premiéry jejich druhého společného snímku Výlet (2002) řekla: "Iva pro mě má zásadní význam. Byla první z velkých herců, která byla ochotná se mnou něco dělat. Tím mi dodala... ani ne tak odvahu, spíš mi tím dala možnost zkusit to na téhle úrovni. Když jsem jí dávala scénář Výletu, řekla jsem jí jen, že by se mi líbilo, kdyby to hrála ona s oběma svými dcerami, ať si to přečte. Byla vůbec prvním hercem, který scénář četl. Ještě v noci, někdy ve dvě hodiny, mi volala, že se jí to strašně líbí. A takováhle věta právě od ní, která spoustu filmů odmítla, dovede strašně povzbudit. Dodá vám to sebedůvěru. Nejenom že to chápe někdo další, ale hlavně někdo, kdo by do toho měl potenciálně investovat svůj čas a své jméno. Druhou zásadní věcí, které si na Ivě strašně vážím, je její ochota ve svém věku a se svými zkušenostmi hledat nové věci a nové cesty. Iva nechodí nejbližší cestou. Někde vzadu má zdravý pocit, který si dle mého soudu pěstuje sama a zcela záměrně, že se práce nemusí povést, což ji nutí hledat další a další možnosti. Ve Výletu hraje sevřenou, nervózní matku a Iva, což je vzácné, vám nedá tu nervozitu, kterou by byla schopná bez mrknutí oka zahrát, ona ji skutečně prožije. Dá vám skutečný kus sebe samé. Neochybuji o tom, že by byla schopná vám z fleku vystřihnout protivnou nervózní ženskou, ale ona to prostě neudělá. Ona prostě cíti, že tahle, nazvěme to technická nervozita, se od té opravdové přece jen v něčem liší, že ta opravdová je zoufalejší. V tomhle směru není vůbec lakomá, naopak. A to je pro režiséra dar. Na druhé straně, Iva to sice musí mít všechno zvnitřku, ale když se má rozbrečet, tak je schopná udělat to osmkrát za sebou. Není typ herce, co se dokáže rozplakat jen jednou a ještě musí mít na place absolutní klid, ona to zvládne několikrát za sebou, když má mikrofon pár centimetrů od nosu, kameraman je zapřený o její nohu apod. To je zvláštní, obdivuhodná kombinace autenticity a profesonality." (NIRO)