Kráľova reč

Pitvat by Velká Británie do své minulosti uměla, to se jim upřít nedá. Dokonce to natočili tak, jak se na historický film sluší a patří. Přeci jenom to není zase tak vzdálená minulost. Každopádně jsem se dočkal jak zajímavých zjištění, tak děsně nudných pasáží. Stejně tak jako chytlavých scén bylo plno, tak otravných scén také vcelku slušně přibývalo. Všecko se to tu tak nějak přirozeně mísilo a celé to vypadalo vcelku hezky, protože do toho Colin Firth naprosto parádně koktal. Ten se nakonec dokoktal až k závěrečnému finiši, který mu vynesl obrovský aplaus snad od všech, kdo film viděli. Ještě aby ne, když se celý film tak nádherným způsobem zadrhával ve skoro každé větě (Mimochodem, docela jsem zvědavej na dabing, jestli vůbec bude). Film, který má na to stát se historickou klasikou, díky čemuž může děkovat především samotným hercům, kde se opět vyřádila celá britská smetánka. (07.02.2011)

Brilantní režie Toma Hoopera, který vše naservíroval na hladinu filmařiny v celé své kráse. Rush byl velmi příjemným doplňujícím tempem díla a Hoopera nechal svým výborným výkonem jak chladnou klapku, tak dotek na srdci při pomoci krále v nejtěžších chvílích života. Výprava mohla vyhrát cenu - tak jako kamera. Ve scénáři bych se přiklonil k Fincherovi (Sociální sít'). Celý film na mě působil velmi příjemně a ze dne na den mi ještě připomíná lehkost, která mě po celou dobu doprovázela. (31.01.2012)

Herci, kteří si dávají záležet na každém gestu a intonaci každé věty. Režisér, který nepostřehnutelně přechází od konverzační komedie k serióznímu historickému dramatu. Kameraman, který klasicky pojatému příběhu dodává moderní šmrnc a v neposlední řadě scenárista, který k dějinám své rodné země přistupuje s respektem poučeného člověka, nikoli s nábožnou úctou. Králova řeč je díky souhře všech zmíněných (i nezmíněných, třeba Alexandra Desplata) podobně příjemnou jistotou jako libovolně vybraný bonmot Winstona Churchilla. Bez velkých překvapení, bez hluchých míst. Vkusně, chytře, nepodbízivě a se zřetelným přesahem do dnešní doby, kdy hraje mediální prezentace mnohem větší roli. (Výzvu představuje Králova řeč pro ty, kdo rádi Freuda a Lacana – Albert se z přízemí Lionelovy ordinace, ze zakomplexovaného podvědomí, skrze výpovědi o svém traumatizujícím dětství (model letadla) a za vydatné pomoci manželky postupně propracovává na stále vyšší úrovně, hledaje svůj hlas, v přeneseném významu svou mužnost.) 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, genetique, Morien, Arbiter, Aidan (12.03.2011)

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)

Onemel som. Po chvíľke som už len koktal a až po týždni som schopný napísať pár riadkov. Takže film roku je tu a nie je ním žiadny hollywoodsky blockbuster, ale skromný, triezvy a vyspelý anglický filmík. Menej znamená viac - platí v tomto prípade v porovnaní s ostatnými oscarovými nomináciami naozaj stopercentne a mňa už len napadá prirovnanie, ktoré by možno ocenil môj skúšajúci profesor, principiálne ide síce o niečo úplne odlišné, ale k tomuto filmu sa to hodí dokonale. Takže podobne ako požiadavky na výklad sprievodcu cestovného ruchu, aj tento film je: kultivovaný, prístupný, názorný, poučný, zaujímavý, zábavný, vzťahový, pestrý aj získavajúci. Snáď nemusím pripomínať herecké výkony symbolizujúce dokonalosť tohto povolania, hudbu ukážkovo šitú pre tento film a citlivosť spracovania, či príbehovú rozmanitosť s každom okamihu. 100%. (15.02.2011)