Kráľova reč

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)

My kingdom for a fluent speech aneb rodiče (či urozený původ) si nevybereš, ale logopeda si vybrat můžeš.. Pokud se vám podaří oprostit od některých velkoryse opomenutých historických faktů v podobě předválečného odstraňování klacků zpod nohou fašistického Německa (zde scvrklé jen na jakési květiny od Ribbentropa), stanete se svědky postupně se rozjasňujícího komorního dramatu, v němž první hlava Commonwealthu musí najít sílu k tomu býti oporou svému lidu v těžkých časech, ačkoliv jej, jak už tady dobře napsal gudaulin, díky vlastnímu životu v takřka hermeticky uzavřené bublině královského majestátu zas tak dobře nezná. Nicméně chápu, že v Británii, i vzhledem k historickým souvislostem, vidí tyto věci trochu jinak a typický znak české povahy - jakási zakořeněná neúcta k vládním, či jiným autoritám - hned svádí k přístupům typu: „Pošlete na Hradčany učitele se schopností odstraňovat sebestřednost a upozorněte ho, ať si dá pozor na propisku...“ Ač C.Firth pronesl se zlatou soškou v ruce děkovnou řeč bez zaškobrtnutí nejspíš zaslouženě, byl pro mě hlavní hvězdou filmu Geoffrey Rush. Vtipný syn australského sládka a amatérský terapeut řeči, co respekt k osobám vůdčího společenského postavení nechává stranou a jak už to v historii bývá, z pozice muže v pozadí pomáhá otáčet koly dějin. Jeho výraz po projevu s podkresem Beethovena - jako by tam stál v roli jednoho slavného britského komika, kterého už v minulosti ztvárnil a říkal si: „Byl jsem při tom.“ Mimochodem, kdyby Bertie nebyl král, mohl se klidně úspěšně živit jako podomní prodejce biblí. Představte si, že by zazvonil u vašich dveří a spustil: „Ku-ku-ku-kupte si, bi-bi-bibli, ne-ne-ne… Kurva! Kurva! Nebo vám ji přečtu..!“ (28.07.2011)

Z hlediska filmu jako uměleckého díla zdánlivě není co hodnotit. Je to celou dobu bezchybně konfekčně střižený příběh, jako ulitý, nic neurazí a všechno potěší, vyvolá správné reakce na správných místech, aniž by to bolelo, aniž by se i prostřední divák musel namáhat dívat nebo přemýšlet, aby se nechal dojmout. Přesně namíchaný koktejl, napětí mezi tradicí a novou dobou, soudržností a rozpadem, láskou a povinností, ješitností a umem, zranitelností a mocí v historicky vypjatém momentu. Plus správná míra ironie a vtipu. A dojemné finále - happy-end bez zadrhnutí. ** Jenomže výsledný efekt tentokrát za pozornost skutečně stojí - radují se všichni na plátně a všichni v kině, vydechnou úlevou a dojetím, neboť král Anglie dokázal bez zakoktání oznámit, že Evropa právě vstoupila do druhé světové války. Radují se. Radujete se. Začíná druhá světová válka, všichni mají čerstvě v paměti zvěrstva té první, takže už vědí, jaká hrůza se na ně svolává, a přitom v okamžiku oznámení o nastávajícím pekle jsou všichni, na které se díváte, a s nimiž se díváte, šťastní. Obsah té nejhroší zprávy v dějinách Evropy totálně přebíjí její forma. To tedy musí být královská řeč. Ten moment, přesunutí významu, ohniska a druhu emoce z oznámení o vyhlášení 2. světové války (jejž vnáší do dějin až tato interpretace, tento vizuální diskurz - ale kdo si to uvědomí?) za to stál, prožít ho v plném kině radujících se, dojatých lidí je rozhodně silné finále, bravurně vystavěné, a plně v intencích snímku. Čas sledování to sice zpětně neomluví, není to film k plnohodnotnému dívání, ale je zřejmé, že kdyby to nebyl tak logicky vypočítaně chytlavý, mainstreamově postavený snímek, který strhne divácké masy, nemohl by nás nechat zažít, jak se tvoří dějiny. Jako nesmírně chytrou hříčku, mocenský diskurs se silnou výpovědní hodnotou i o naší dnešní společnosti, je rozhodně třeba tento počin docenit. *** Mimochodem, po vánočním televizním dívání musím ocenit také skvělou práci českého dabingu - byl to dost specifický oříšek. (05.07.2011)

Čiší z toho typický britský chlad, odtažitost a konzervatismus. Film je však nad očekávání vtipný a rozverný. Bohužel to nejzajímavější (logopedovy netradiční metody) vyzradí trailer. Herci jsou všichni skvělí a na Oscarech o nich jistě uslyšíme. Ale občas jsem měla chuť zařvat, ať už se ten Firth konečně vymáčkne:). A G. Pearce nevypadá strarší než Firth ani pod tunou mejkapu, tohla volba se příliš nezdařila./// *spoiler* O pompézní scénu korunovace nás Hooper lišácky připraví. *konec spoileru* (Pokud od filmu očekáváte komorní drama, výtku ignorujte). Jinak se na KS nedostatek financí nijak neprojevuje Kostýmy, kulisy, dekorace... Vše působí nadmíru autenticky, aniž by se kamera onanisticky vyžívala v detailních záběrech různých serepetiček. Jedna technická: Kameraman používá oblíbené Kubrickovy 18mm čočky - a to v je v kombinaci s detaily a polocelky znát. Nehledě na rybí oko (jízda výtahem), které přímo vyvolává voyeurský pocit šmírování jako skrz domovní kukátko. Postavy výrazně vystupují z pozadí, aniž by však ono samo bylo rozmazané, úhel pohledu je širší, což umožňuje vidět mnohem víc z dané scény. Kamera tak vytváří určitý pocit intimity, jsme blíže dění, jednání postav - mnohem více než by se u královské rodiny slušelo./// Konec je dojemný, Britové z něj musí být emočně rozhození, jejich duch národa povzbuzen. Je to však jeden z mála silných momentů filmu. Tempo je až moc pozvolné a zadrhává se stejně jako král. KS je však příjemně civilní, nikoliv majestátní – ve chvíli, kdy král hovoří o svých příkořích v dětství, je to jen obyčejný člověk, u nějž potlačení osobnosti vedlo k tak nepříjemnému defektu, jejž musel překonat akutněji, než my ostatní, kteří jsme se neochotně courali k logopedovi a opakovali otravné „trnky brnky“. 75%. P.S. Tři herci z H. Pottera se jen tak v tomtéž filmu nesejdou. Kuriózní, že?:) (25.01.2011)

Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. (20.02.2011)