Zinda Laash
The Living Corpse
Obsahy(1)
Zapomeňte na Belu Lugosiho i Maxe Schrecka – nejdémoničtější inkarnaci hraběte Drákuly ztvárnil herec s pseudonymem Rehan v zapomenutém skvostu pákistánské kinematografie Živoucí mrtvola. Fenomenální dílo spojuje to nejlepší z Eda Wooda a Bollywoodu do celku, z něhož vám nevěřícně polezou oči z důlků. Toporné herecké výkony, forma ignorující veškeré zásady tradičního filmového jazyka, nemotivovaná taneční a pěvecká čísla, absurdní fantastický příběh naroubovaný na tradicionalistické poselství o zhoubnosti vědy a spásnosti víry – to vše ve filmu, kde upíři lační po krvi malých dětí, za svými oběťmi jezdí autem a svádí dramatické peckovačky s lidskými protivníky. Z hlediska formy představuje Živoucí mrtvola až překvapivě avantgardní dílo. Přichází s radikálním kontrapunktem hudby a zobrazované akce, kdy dramatická hudba hřmí v klidných scénách a naopak rozverný swing zní ve chvílích velkého napětí. Obrazoborecká skladba sekvencí jakoby vycházela z Kulešovových montážních experimentů, ale zároveň ukazuje jejich zastaralost v době po ustanovení klasického filmového stylu. Rozvolněné vyprávění, které sleduje postavy v obyčejných situacích, předznamenává trend antidramatických variací na žánrové snímky, s nimiž přišel Michelangelo Antonioni a jaké nyní představují jeden z trendů festivalově orientované kinematografie. Ve své době enormně skandální film si jako první v historii Pákistánu vysloužil certifikát přístupnosti pouze pro dospělé, ale i tak někteří diváci nedokázali morálně odpudivý snímek snést a jedna žena dokonce při projekci utrpěla zástavu srdce. (Festival otrlého diváka)
(viac)Recenzie (14)
Pokud jsi sadomasochista a vyžíváš se ve špatných filmech, zkus tuhle parodii na Drákulu. Budeš mít nutkání vypíchnout si oči při přehrávání všech herců - tos totiž nikdy neviděl! Budeš stříhat ušima nad jejich neskutečnýma dialogama - tos totiž nikdy neslyšel! Při závěrečné automobilové honičce a následné férovce pak asi budeš rovnou vzývat Wooda, Wynorskiho nebo jiného Antikrista, aby těm tančícím Pákistáncům ukázal, jak se točí trash. Protože tohle je přímo ukázková píč..ina! ()
Kupodivu příjemná záležitost. Film se výrazně inspiroval Stokerovou předlohou, jen za upířím prokletím stojí věda. Profesor Tabani touží přelstít smrt, a tak vyrobí elixír života. Výsledkem je proměna v upíra - Draculu. Šerosvitná kamera snímá známý příběh za doprovodu velmi dobré hudby (Tassaduq Hussain), která míchá orientální prvky s hudbou evropskou. V napínavých pasážích (sestup do sklepení) zní šílené smyčce, jak je známe z Psycha či hammerovských hororů. Vůbec hudba je velmi pestrá a místy krásná - to když Draculova první oběť svádí smyslně křečovitým tancem (vypadá jako o trochu štíhlejší H.Růžičková) Dr. Harkera. A v jednu chvíli zazní i dixieland. Dracula pronese i zde památnou větu během vzdáleného vytí vlků: ,,Děti noci. Jak krásná hudba!" Kamera využívá důmyslné hry světel a stínů - nasvícené oči, obličej nořící se ze tmy, postava ve stínu. Draculův dům připomíná svojí rozlehlostí a strohostí středověký hrad - nechybí krb, lustr se svíčkami či prostorné schodiště. Herci jakoby se ocitli v němém filmu, a tak když nemluví, vyvalují oči, přehnaně se pitvoří a šklebí, grimasy doplňují nepřirozená gesta. Závěrečná automobilová honička je na mořskou nemoc, souboj Draculy a Harkerova bratra připomíná českou fackovanou. Pro diváka, který nikam nespěchá, je to příjemná výprava do orientu. Já si film svým způsobem užil... ()
Haluz všech haluzí. Kdo neviděl neuvěří, nepochopí. Viděl jsem a stejně jsem nevěřil a nechápal. Kam se hrabal Ed Wood a kam se hrabe Uwe Boll, Khwaja Sarfraz všechny nejhorší režiséry poráží na hlavu, on totiž poráží absolutně celou kinematografii a vůbec princip točení filmů. Nevím, co mě zaujalo víc, jestli příšerné a toporné herecké výkony, naprosto nečekaně se objevující taneční vložky např. poté, co postava uprostřed vypjaté hororové scény prohlásí "... chce se mi tančit..." a jde na to, nebo překvapující hudba kombinující motivy z klasické hudby i filmů v aranži pákistánských domorodců či jejich vlastní regionální tvorba. Při závěrečné scéně jsem si téměř přivodil zranění natrhnutím vnitřností nikoli ovšem strachem, nýbrž smíchem a nebyl jsem sám, řvalo celé kino, tedy asi těch 10 lidí, kteří film sledovali. V úhrnu ultimátní filmový zážitek! ()
(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) Pakistanská klasika žánru, na kterou se přímo odkazuje v prvním pakistánském gore horroru ZIBAHKHANA (HELL´S GROUND), není žádným zásadním avantgardním počinem, formálním experimentem, žánrově revizionistickým snímkem vymezujícím se vůči klasickému hollywoodskému stylu, ale zábavně neuměletelským brakem. Zatímco si upír jezdí v dodávce, do děje nemotivovaně vstupují povinné hudební vložky a hudba je v silném kontrastu s tím, co se děje na plátně, divákův zájem opadá, protože špatně zinscenovaných scén není bohužel většina a ve všech ostatních ohledech se tenhle pořádnou hrůzu ani smích nenahánějící horror drží příliš západních vzorů a pravidel včetně nutných schémat a klišé. Některé filmy jsou zábavné pouze jako kuriozity, u nichž je zajímavé sledovat, jaké významy jsou jim dodávány dodatečně, aniž by se to z formálního hlediska dalo považovat za záměr. ()
Hodně kuriózní černobílý film: Dracula natočený islámskou zemí! Pakistán byl v té době hodně proevropsky orientován se sekularizačními tendencemi. Bůh je zde zmíněn jen začátku a na konci, přičemž na konci spíše jen symbolicky, jako světlo, které poráží temné síly. Jinak se tu proti upírům nepoužívá žádný náboženský předmět. Zajímavé i z hlediska orientální estetiky a vkusu (minimalistické "orientální" kulisy blízké "gotickému" hororu), překvapil mne typ plnoštíhlé ženštiny, Draculovy asistentky, a pasáž se zpívajícími a tančícími dívkami - jako z nějakého socialistického filmu! Dracula byl dle této pakistánské verze původně pyšný vědec, který vyvinul elixír nesmrtelnosti. ()
Galéria (6)
Fotka © Ventura Distribution
Zaujímavosti (2)
- Film takmer nevyšiel, nakoľko cenzori mali pocit, že film je príliš vulgárny. V pôvodnej verzii boli taktiež všetky tanečné scény odstránené. Cenzori mali pocit, že sú tým ženy sexuálne provokatívne. (Real Tom Hardy)
- Natáčanie filmu prebiehalo v pakistanskom meste Láhaur. (Real Tom Hardy)
Reklama