Brouk královský dobývá Tokio

Po povrchu klouzající koláž různých líbivých záběrů všech možných druhů hmyzů podpořený občasným "odborným" výkladem, který bez ladu a skladu cituje klasická díla japonské literatury, tu zmíní šintoismus, tu společné prvky haiku a zenové zahrady a to je tak nějak vše. Celé to vyvolává dojem, že hlavním účelem bylo v divákovi potvrdit zažitou tezi, že Japonci jsou prostě divní. A to mě bez ohledu na jeji (ne)platnost zrovna dvakrát sledovat nebaví. Nejsilnější dojem tak ve mně ve výsledku vyvolal chlapík, který si sbíráním brouků vydělal na ferrari a jenž rád popíjí saké, ve kterém má naložené jakési silně jedovaté sršně. Účel jeho účasti v dokumentu sice moc nechápu, ale aspoň mě pobavil. Slabší 2*. (20.06.2013)