Bojová loď

„I've got a bad feeling about this.” Čím víc klišé a cheesy hlášek, tím víc blockbuster. Jedinou sympatickou postavu raději odrovnali hned na začátku, děj se přeci musí soustředit na Johna Cartera, černého poručíka Dana a královnu zámořského R'n'B. Prvních třicet minut se dá s klidem v duši přeskočit, protože zatímco Míša Plážů servíroval akci již od první sekundy, tak Bergova sci-fi slátanina podle scénáře dvou kokotů (Bílá Smrt budiž důkazem) se utápí v (ne)romantických macho eskapádách hlavní postavy. Pak se objeví emzáci a člověk se už těší, jak vypne mozek a bude se bavit. Chyba! Všechny ty rádoby trikové akce postrádají jakýkoliv náboj a já tak po hodině sledování mám sto chutí tuhle vojenskou šarádu vypnout. Naštěstí se to trošku rozjede, ba dokonce začne i připomínat onu stolní hru, u které většina z nás strávila své dětství. Banda šílených dědoušků a driftování se sta tunovou lodí už tomu pouze nasazuje korunu. Na konec už jen hodit product placement na telefony od LG a je dokonáno. Pár fajn scén ale nedělá dobrý blockbuster. (05.08.2012)

Další pohádka o tom, jak hodní Amíci zachraňují svět před bubu emzáky. Tentokrát si to emeryčaňy ještě vystajlovali tím, že příběh šoupli na Havaj (v rámci trvalého vyrovnávání se s Perlhárbr trautamtem) a nechali hochy z jú es nejvy end kampeny bojovat na moři za takovou divnou záclonou proti přesile bubáků, vyzbrojených krom (ne)konvenčních zbraní i takovýma fajnyma cirkulárkama, které pořezaly fšecko, aji to, co nemusely. Bubáci neměli klasický dizajn emzáků z posledních let (tzn. že tvar jejich těla neevokoval krtečka, pavouka, ještěrku, chobotnici, ba ani křížence těchto čtyř druhů). Vypadali spíše jako něco mezi transformerem a robocopem (to když byli hezky zabalení ve skafáči), no a když se trochu odkopali, připomínali hlavou a xichtem spíše cosi jako zmutovanou trashmetalovou hvězdu s rukama podprůměrného stolaře (aneb O prstíček méně). Story měla teda brutální stopáž, tak ňák mi film přišel delší, než celá nejvy flotila dohromady, ale zase na druhou stranu skoro furt se něco dělo, pyrotechnické efekty, ohňostroje a prckavky tvořili dokupy asi třetinu záběrů, takže člověk skoro ani neregistroval občasné stupidní bláboly a humorné záběry typu "potopení lodě v titanikovském stylu přídí dolů... na útesech 50 metrů od břehu!". Downgrade na 3 hvězdy si film zasloužil i enormním nasazením cca poloviny domova důchodů do akce proti alienům, kdy vetší stařečkové průměrného věku 90+ dokázali kotvící muzeum během páru minut uvést de facto sami do bojové pohotovosti a ani si přitom nemuseli vyměnit pleny za suché. Na to se dá říct jen WOW - kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat! Co dodat k hercům? Noooo... Snad jen, že během natáčení nebyla zabita, zraněna ani znásilněna žádná zvířata, ani ta mimozemská. A ani Rihanna nedošla újmy. (02.03.2014)

Některá klišé sice jsou uvědoměle reflektovaná, ale není to příliš důsledné (viz Niktorius). Takže například celý "vtipem" prošpikovaný úvod není "smějeme se žánru", ale "smějeme se s žánrem". Závěr mě přesto pobavil ("But I just saved the world!?!"). Takové filmy už dnes skutečně nemůže nikdo brát vážně jako fungující propagandu. Problém tady je, že se tu furt až moc "upřímně" cílí na malý kluky, co mají rádi hračky od Hasbro, takže to všechno musí bejt dostatečně cool a připomínat Transformers, aby šly dobře tržby. Snažil jsem se v tom najít i téma identity (černoch-veterán je napůl kyborg, emzáci jdou jen po technologii atd.), ale není to tady tak zajímavé jako v Battle: LA. Bitevní loď je v podstatě definice výplachového blockbusteru, díky kterému už taky vím, proč je prý Peter Berg "režisér bez stylu". (24.04.2012)

Respekt pro Petera Berga, který ze sebe neváhá udělat idiota před celým světem. Sice zachraňuje co se dá, ale ani to v tomhle neskutečně republikánským bijáku nestačí. Emzáky z Unreal Tournament ještě přežiju, méně pak onu surreálnou linii s důchodci a beznohými veterány. V závěru jsem už čekal jenom na to, kdy nám dá produkce pocítit digitálně restaurovanou verzi Johna Waynea. (24.04.2012)

Berg to zase dokázal. Zase si bere ty nejklasičtější klišé, ale zase je na sebe kupí chytře, z hlediska dramaturgie správně (dokonale, dalo by se říci) a přitom ta trošku jinak a především baví sebeironií tam, kde by se jiní brali smrtelně vážně. Ohromné překvapení, které originality příliš nepobralo, ale uteklo jako voda a vlastně bych si ho někdy dal klidně s chutí znova.. (22.07.2012)