Zdrojový kód

Po stránce režie, práce s postavami a napětím šlape film jako hodinky. Všechny tři hlavní postavy jsou napsané, obsazené a zahrané tak, aby vyvolaly pocit maximálního divákova ztotožnění a vyvolání sympatií. Snímek má kvalitní vizuál, kameru a atmosféru, výčet předností ale rázem ustane, pokud se zamyslíte nad scénářem. Opouští totiž pole vědecké fantastiky, která si hraje ve stylu co by se stalo, kdyby, nicméně drží se logického výkladu světa, zatímco v případě Zdrojového kódu si logika evidentně vzala dovolenou. Tady je příběh založený na logickém zkratu, nesmyslné premise, která filmařům prochází jen proto, že nemalá část diváků si zvykla s prvními filmovými záběry vypínat mozek a radovat se z filmových efektů a akce. Další problém představuje tradiční hollywoodský happyend. Tenhle kousek by byl mnohem působivější, kdyby skončil obětováním se hlavního hrdiny a jeho dobrovolným skonem ve schránce v laboratoři. Celkový dojem: 60 %. (14.10.2013)

[imdb: 7.7/10] | me: Šikovný film, ktorý je postavený na zaujímavej myšlienke a duchaplnom spracovaní, no Inception to ani zďaleka nie je. Je to svieže, má to tempo a núti zamyslieť sa nad hlavnou myšlienkou, jej možnými dopadmi a pokračovaniami .... až do samého záveru, ktorý bol evidentne "vypracovaný" za účelom uspokojenia diváckych citov a robí veľké diery do celkovej logiky ústrednej idei, čo je zbytočná škoda. Z celkového hľadiska to ale je zaujímavá chuťovka, ktorá (v dnešných teplách) príjemne osvieži. [3 a trištvrte *] (08.06.2011)

Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme! (15.11.2017)

"Každej voják, kterýho znám, by řekl, že jedna smrt stačí." Ale alternativou může bejt smrt každejch osm minut. To je ale dilema. Co si tak mám vybrat? Mně dělají menší problémy i parabolický výpočty kvantový mechaniky, takže úplně přesně nevím, v jaký realitě se právě nacházím, ale jedno vím určitě - až budu mrtvej, tak zachráním svět. Už teď tuším, že si to užiju minimálně tak, jako jsem si užil Zdrojovej kód. A jelikož jsem netknutej teorií o časovým přeskupení, tak můžu odborně prohlásit, že to bylo svižný, zábavný a tajemný, což je moje miska chipsů (kafe nepiju). (09.11.2021)

V současném filmu a zvlášť v žánru sci-fi se dnes už jen těžko dokáže natočit ryze originální počin, často se stává, že výsledné dílo je směsicí stylů, přístupů a nápadů známých z děl jiných, jde tedy víceméně jen o to, jak zajímavá a nápaditá směs z toho vzejde. Zdrojový kód je typickým příkladem tohoto trendu posledních let, nutno podotknout, že nadprůměrným. Máme tu dva fikční světy, z nichž jeden (zdrojoý kód) má (alespoň zpočátku) jasně předepsaná pravidla (1 relace dlouhá vždy 8 minut, odehrává se na stejném místě, ději se přibližně ty stejné věci, nicméně jednání hlavní postavy ovlivnitelné není), ten druhý skutečný (nicméně s dvojí realitou - jedna pro hlavní postavu, druhá pro všechny ostatní postavy) je nejdříve zahalen tajemstvím (vnímáno hlavní postavou, které jsou postupně dávkovány potřebné informace k pochopení souvislostí), aby byl posléze skrze fikční svět zdrojového kódu přímo konfrontován (jednak v rámci samotné funkce projektu, ale také při vytvoření paralelní reality). (21.04.2011)