Listy otcovi Jakubovi

Nečakane hrejivý film vzhľadom ku krajine pôvodu. Vôbec to však nie je na škodu a vôbec mi nevadí, že film neskryto útočil na divákove city. Tento jednoduchý komorný príbeh v 74 minútach dokázal povedať rovnako veľa, ako filmy tiahnúce dva krát tak dlho, len preto lebo ....no nebudem to zbytočne analyzovať. Mne osobne je tento priamočiary štýl väčšinou oveľa sympatickejší a donúti ma k zamysleniu rovnako, ak nie aj viac, ako dva a pol hodinová náznaková skúška diváckej vnímavosti, ktorá niekedy viac slúži k autorskej sebaprezentácii, ako k vyrozprávaniu príbehu.. (23.03.2016)

Vynikajúca stopáž! Takto si predstavujem dokonalý film! Myslel som si, že tam bude plno náboženských kecov a tak, ale v rámci príbehu ich bolo len minimum. Tiež som očakával zmenu u ženskej, ale to skôr som myslel, že jej prepne v palici a konvertuje na nejakú bohom posadnutú trúbu. Nič také! Tento film ma grády vo svojom akoby zaspatom tempe. Jednoducho nemal chybu a ja neváham s hodnotením ísť na plné gule! (12.06.2011)

O vine, odpustení, viere a veľkej láskavosti. Malý, komorný snímok, no povedané tu toho bolo dosť. Tiež ma oslovili emócie, ktoré obaja hlavní interpreti dokázali zahrať a podať divákovi. Záver bol síce troška patetickejší, pravda, no celkový dobrý dojem to narušilo iba málo. Nadpriemer. 75/100 (23.12.2018)

Film ilustruje otázku, zda je konání dobra schopností darovanou shůry, a tedy privilegiem, nebo něčím, co zasluhuje odměnu. Překvapivě vřelé severské drama stojící na hereckém výkonu charismatického Heikki Nousiainena v roli otce Jákoba, který měl ve svém životě schopnost poskytovat lidem naději ve výjimečné míře. Dokáže zvládnout svůj poslední úkol? (18.02.2010)

Vynikající, emotivně silné a neotřelé komorní drama, trochu odlišné od ostatních Klausových filmů, přesto taky úžasně lidské a citlivé. Číst emoce z tváří Leily a Klause byl pro mě opravdu niterný zážitek. Kaarina Hazard a Jukka Keinonen, pro mě úplně neznámí herci se svých rolí ujali naprosto bravurně. Skvěle vykreslené postavy, po vizuální stránce nádhera a hlavně se Postia pappi Jaakobille dotklo těch mých emocí a to považuju za podstatné. (10.03.2013)