Jija deu suay doo

Po stránce akce výborné, po stránce dějové jemně pod průměrem, ale na to se u bojových Thajských filmů moc nehledí nebo to spíš já moc neočekávám. Soundtrack se povedl na 1 a dost mě překvapil. Prvních 30 minut bylo opravdu parádních, styl Drunken-MuaBreakdance-Capoeira fighting mě opravdu dostal a taky jsem se dost pobavil. Druhá polovina ve stylu MortalCombat boje, mě moc nesedla, ale celkově to spravila bitka na mostě i když to natáčeli asi kamerou na mobilu, takže za 4 hvězdy, ale dost slabé. Ty kulisy jeskyně mě nachvilku přesunuly o 40 let zpět. Velkým překvapením pro mě byli některé záběry a hlavně kulisy první poloviny - které mi přišli dost umělecké, což se mi líbilo. Raging Phoenix je pro mě spíše překvapením, než akční peckou. Díky JeeJa Yanin, která se předvedla již v Chocolate a také je tu již tolikrát zmiňované, se choreografie boje zvedla zase o úroveň výš a zlepšení je dost patrné, časové zpomalení a opakování záběru dodaly na efektu. Nejslabším místem filmu pro mě byli špatně obsazení záporáci a konečná dějová linie, ovšem bitka na konci byla nezapomenutelná. 65 % (04.02.2010)

JeeJa Yanin natočila po suprovém Chocolate (2008) svůj druhý film. Nutno napsat, že jak už je několik let zvykem, i tentokrát ze sebe Thajci vyloženě vycucali maximum, ovšem ne zcela v tom směru, v jakém jsme již pár let zvyklí. Raging Phoenyx možná někoho zklame, někoho naopak potěší a někoho překvapí (můj případ ...). Od začátku je jasně vidět, že tvůrci měli k dispozici zřejmě skutečně pěkný balík peněz (rozpočet) a je to vidět snad na každém záběru kamery. Opravdu úžasný vizuální look. Jenže se nevydali klasickým směrem jako bylo např. v "oldschoolově" vypadajícím Chocolate nebo jak jsme zvyklí u filmů velmistra Tonnyho Jaa, ale spíš se dali na cestu speciálních efektů, používání digitálních triků, lan a ukázku stylů, které jsem (ani já) nepoznával ... Navíc Yanin není vlastně hlavní postavou filmu, ale je jednou ze skupiny bojovníků, kteří pátrají po bandě, která unáší mladé dívky (podobně jako v Tom Yum Goong/The Protector (2005) byla banda co kradla slony apod.). Navíc film není dějově tak nadupaný, jak jsme zvyklí, spoustu stopáže se řeší emocionální nesmysly, je zde jistý výcvik, kterým připomněli tvůrci "kung-fu klasiky o opilých mistrech" a hlavně styly připomínající spíš "breakedance" smíchaný s capoerou ... strašně hráli celý děj filmu na efekt, bojovníci byli více hlavou dolů vzhůru nohama než normálně na nohou a souboj s bandou neřádů mi nakonec připomínal spíš nějaký adventure/dobrodružný film ve stylu Indiana Jonense a až asi posledních 15 minut přestala Yanin konečně dostávat na držku, sebrala všechny síly a asi si uvědomila, že přece jen bude nejlepší použít staré dobré muai thai, taekwondo, karate a kung-fu, a vykopala a vylokťovala doslova nepřátele z obrazovky (závěr filmu je jako vždy u Thajců strašný masakr) ... Film má trochu také nádech mysticismu a spíš je to přehlídka něčeho nového, což mne osobně tolik nesedělo ... mám raději filmy ve stylu dvě rány, borec padá a jde se dál ... Tady dostává celá partička celou dobu dost na prdel a až opravdu v posledních 15 mninutách to Yanine fakt "rozbalí" ... Spousta technik, které jsou zde použité jsou vyloženě pastvou pro oko, ale jak už jsem někde psal, to můžu jít do cirkusu na akrobaty a mám to podobné a na živo ... skutečné klasické martial arts je zde pomálu. Ale abych jen nekritizoval, spíš srovnávám s již viděnými kulty výše zmíněnými. Yanine je krááásná dívka a fakt je z ní nádherná kočka, vyloženě můj typ a fakt se na ni dobře dívá. Film vypadá celkově úžasně a je to pastva pro oči. Akce je hodně, ale té pořádné kontaktní s proti hajzlíkům pro mne osobně málo, až na konci filmu ... každopádně celkově martial arts špička!!! (17.11.2009)

Bambusáci znova bodujú, podpisujem sa pod chválu naokolo a jedným dychom dodávam, že mi to na Thajcov prišlo kúsok menej upišťané, urevané, než býva zvykom. Ale hlavne! Je to nezvyčajne dobre nazvučené. Hudobný background finálne je naozaj "epic" a počuva sa tak dobre, ako dobre sa na to pozerá. A veru je na čo kukať. 75% (27.11.2009)

Kdo chce studovat OPILÉ BOJOVÉ UMĚNÍ musí vypít spoustu alkoholu..... Nejdřív se jí zřekla matka, potom kapela. Pak ji stloukla nějaká holka a odvezla dodávka. (když se daří, tak se daří...) Naštěstí si ji hodil na záda kurevsky ohebnej borec a vzal ji – ne do pekla, ale na místo, kde alkohol léčí duši i rány a těžká nejsou rána opilců, nýbrž protivníků.... Příšerné pokusy o hraní, trapné pokusy o humor a místy našláplá AKCE. Bohužel časem zevšední, zajímavé nápady (skákací boty) dojdou a stane se z ní jen bez emoční pozlátko, kterého není ji ani tolik, aby dalo zapomenout na trivialitu příběhu. Možná za to, že nový film ,,Yaninky“ zůstal za tím předchozím může fakt, že Prachya Pinkaew byl pouze jako producent. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Tajně (klidně i veřejně) miluju JeeJa Yanin. 2.) Filmy s bojovým uměním mi připomínají spartakiádu. 3.) Zajímá mě, kolik ran a kopaček vydrží průměrná thajská žena. 4.) Jsem ředitelem protialkoholický léčebny a příznivcem nových metod. 5.) Je mi jedno co se ve filmu děje, hlavně že se řežou! PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (29.04.2010)

Po bojovém basketu v otřesném, nicméně alespoň upřímně brakovém "Fireball" dosáhla námětová a stylová krize thajských produkcí přiživujících se na hluchých místech mezi novinkami Tonyho Jaa nové dno v "Raging Phoenix". Debilní skrumáž prvků z osmdesátkových akčních dobrodružek pro děti, druhého "Indiana Jonese“ a "Opilého mistra“ získává fantasmagorické rozměry zasazením do zbytněle povrchních budoárových kulis ve stylu MTV videoklipů pro mládež či playmate videí. Vrcholem nesoudně realizovaného nápadu oslovit mladé publikum je bojová choreografie podřízená pouličnímu lifestylu s jeho brakedancem a powerbockingem. Snímek je takřka dvouhodinový pokus o pohybový videoklip, kde choreografie bojových sekvencí není podřízena tempu boje, nýbrž beatům doprovodné muziky, takže souboje vykazují toporně mechanickou secvičenost. Nečekaným zjevením v tomto otravně juvenilním blábolu je fenomenální sedmiminutová sekvence finálního souboje hrdinky se záporačkou a jejími dvěma noshledy. Choreograficky grandiózní sekvence nejen že poprvé za celý film opravdu dá vyznít fyzickým schopnostem aktérů, ale dokonce se od zbytku filmu liší i střihem, svícením a tempem. Škoda že "Raging Phoenix" nemohl být jen krátký film. A škoda, že v zatvrzele maskulinním Thajsku nemůže ženská akční představitelka vystupovat v důstojném filmu, který by ji ukazoval jako ve všech ohledech silnou ženu a ne jen jako nevzhledného retarda zplozeného cizákem ("Chocolate") či afektovanou cosmo-girl kravičku ("Raging Phoenix"). (12.06.2010)