Jija deu suay doo

Po stránce akce výborné, po stránce dějové jemně pod průměrem, ale na to se u bojových Thajských filmů moc nehledí nebo to spíš já moc neočekávám. Soundtrack se povedl na 1 a dost mě překvapil. Prvních 30 minut bylo opravdu parádních, styl Drunken-MuaBreakdance-Capoeira fighting mě opravdu dostal a taky jsem se dost pobavil. Druhá polovina ve stylu MortalCombat boje, mě moc nesedla, ale celkově to spravila bitka na mostě i když to natáčeli asi kamerou na mobilu, takže za 4 hvězdy, ale dost slabé. Ty kulisy jeskyně mě nachvilku přesunuly o 40 let zpět. Velkým překvapením pro mě byli některé záběry a hlavně kulisy první poloviny - které mi přišli dost umělecké, což se mi líbilo. Raging Phoenix je pro mě spíše překvapením, než akční peckou. Díky JeeJa Yanin, která se předvedla již v Chocolate a také je tu již tolikrát zmiňované, se choreografie boje zvedla zase o úroveň výš a zlepšení je dost patrné, časové zpomalení a opakování záběru dodaly na efektu. Nejslabším místem filmu pro mě byli špatně obsazení záporáci a konečná dějová linie, ovšem bitka na konci byla nezapomenutelná. 65 % (04.02.2010)

Film mě naladil thrillerovým úvodem s mysteriózním nádechem. Že by konečně u thajské bojovky poutavě zpracovaná dějová omáčka kolem bitek? Žel houby s octem. Film vedle oku lahodících soubojů a akrobacie (jakoby místy bojovníci přecházeli z muay thai do capoeiry) potěší hlavně pěknými filtry a záběry v exteriérových scénách (proč je pak většina interiérových scén až hnusně tmavá?!), jinak nic, co by nějak vybočovalo. Děj a jeho podání vesměs stojí za starou belu a mužské postavy občas zbytečně šaškují... To už je pro mě přijatelnější kašpar Petchtai (asi zvyk), prostinké zachraňování slonů a banda chlapů na kolečkových bruslích (oproti nesmyslnému nástupu maníků na železných hopsadlech). Pro mě je Raging Phoenix po zdejších pochvalných reakcích docela zklamání a horší film než podobnými neduhy trpící Chocolate. 5/10 (18.11.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $944,000║ Čistá samoúčelná záležitosť, z prázdnym dejom idúcim svojou prvoplánovosťou v céčkových vodách, mizernými počítačovo animačnými trikmi, preplácaným záverom a aspoň že s priemernými súbojmi, ktoré občas potešia ale prevažne nič nové neponúknu. Plus je vidieť že režisér je veľký fanúšik vizuálneho štýlu Michaela Bay. /videl v kine: 35%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (24.06.2010)

JeeJa Yanin natočila po suprovém Chocolate (2008) svůj druhý film. Nutno napsat, že jak už je několik let zvykem, i tentokrát ze sebe Thajci vyloženě vycucali maximum, ovšem ne zcela v tom směru, v jakém jsme již pár let zvyklí. Raging Phoenyx možná někoho zklame, někoho naopak potěší a někoho překvapí (můj případ ...). Od začátku je jasně vidět, že tvůrci měli k dispozici zřejmě skutečně pěkný balík peněz (rozpočet) a je to vidět snad na každém záběru kamery. Opravdu úžasný vizuální look. Jenže se nevydali klasickým směrem jako bylo např. v "oldschoolově" vypadajícím Chocolate nebo jak jsme zvyklí u filmů velmistra Tonnyho Jaa, ale spíš se dali na cestu speciálních efektů, používání digitálních triků, lan a ukázku stylů, které jsem (ani já) nepoznával ... Navíc Yanin není vlastně hlavní postavou filmu, ale je jednou ze skupiny bojovníků, kteří pátrají po bandě, která unáší mladé dívky (podobně jako v Tom Yum Goong/The Protector (2005) byla banda co kradla slony apod.). Navíc film není dějově tak nadupaný, jak jsme zvyklí, spoustu stopáže se řeší emocionální nesmysly, je zde jistý výcvik, kterým připomněli tvůrci "kung-fu klasiky o opilých mistrech" a hlavně styly připomínající spíš "breakedance" smíchaný s capoerou ... strašně hráli celý děj filmu na efekt, bojovníci byli více hlavou dolů vzhůru nohama než normálně na nohou a souboj s bandou neřádů mi nakonec připomínal spíš nějaký adventure/dobrodružný film ve stylu Indiana Jonense a až asi posledních 15 minut přestala Yanin konečně dostávat na držku, sebrala všechny síly a asi si uvědomila, že přece jen bude nejlepší použít staré dobré muai thai, taekwondo, karate a kung-fu, a vykopala a vylokťovala doslova nepřátele z obrazovky (závěr filmu je jako vždy u Thajců strašný masakr) ... Film má trochu také nádech mysticismu a spíš je to přehlídka něčeho nového, což mne osobně tolik nesedělo ... mám raději filmy ve stylu dvě rány, borec padá a jde se dál ... Tady dostává celá partička celou dobu dost na prdel a až opravdu v posledních 15 mninutách to Yanine fakt "rozbalí" ... Spousta technik, které jsou zde použité jsou vyloženě pastvou pro oko, ale jak už jsem někde psal, to můžu jít do cirkusu na akrobaty a mám to podobné a na živo ... skutečné klasické martial arts je zde pomálu. Ale abych jen nekritizoval, spíš srovnávám s již viděnými kulty výše zmíněnými. Yanine je krááásná dívka a fakt je z ní nádherná kočka, vyloženě můj typ a fakt se na ni dobře dívá. Film vypadá celkově úžasně a je to pastva pro oči. Akce je hodně, ale té pořádné kontaktní s proti hajzlíkům pro mne osobně málo, až na konci filmu ... každopádně celkově martial arts špička!!! (17.11.2009)

Velmi putava kombinacia hip-hopu s bojovymi prvkami a akrobaciou v pocetnych sekvenciach lahko prekonava i neduhy archetypalneho pribehu miestami v zaujimavych kulisach. A hoci tvrdost a razancia predvadzanych technik nejde vzdy na doraz, oproti Chocolate sa JeeJa jednoznacne zlepsila. Vycvikove sekvencie ako i scena na moste su dokonca z kategorie "treba vidiet viackrat". Dobrou spravou je aj to, ze hoc film ma jednoznacne za ulohu prezentovat JeeJIne schopnosti, dava slusny priestor aj jej spoluhracom na obidvoch stranach barikady. 7-8/10 [Screener s ang. titulkami] (07.11.2009)