Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (viac)Obsahy(1)
Druhý diel „trilógie depresie“ o dvoch sestrách, z ktorých tá mladšia sa práve vydáva. Svadobná slávnosť sa odohráva na starobylom vidieckom sídle. Sviatočnú náladu však pokazí náhla hrozba v podobe červenej planéty s názvom Melancholia, ktorá vystúpila spoza Slnka a pre Zem znamená bezprostrednú katastrofu. (ASFK)
Videá (2)
Recenzie (1 200)
Tohle je jeden ze zániků planety, který jsem ve filmu někdy chtěl vidět. A je přesně tak působivý jak jsem si představoval. Lidská perspektiva dodává okolnostem na autenticitě a skromné charakterové osazenstvo druhé půle i určitou intimní atmosféru. Přitom první "svatební" část působí jako sarkastický pohled na různé charakterové vady, ale možná nás měla jednoduše uklidnit, že nikdo není bez chyby a možná, že si všichni zaslouží co dostanou. Výborné herecké obsazení, s podivnou, nicméně naprosto skvěle odtrženou Kirsten Dunst a perfektním Kieferem Sutherlandem, který si s chutí zahrál jedinou normální (dobře možná jen někoho s kým jsem se mohl ztotožnit) postavu, strhuje veškerou pozornost na sebe, ale jakmile se přiblíží Melancholia, smetává je z povrchu Země. Úžasná gradace. Země je zlo. ()
Na m/Melancholii a konec světa se nelze připravit. Trier už dokáže zachytit náladu, kdy se do ničeho nemáte, s podobnou naléhavostí jako Bergman. Jen tím naštve víc lidí a navrch nechá zničit Zemi. Melancholia logicky navazuje na Antikrista. V něm šlo o střet muže a ženy. Tentokrát se střetávají dvě sestry, dva životní postoje a nakonec dvě planety. Depresivní Justine osud pasivně přijímá. Ví, že nic nezmění. Zároveň reprezentuje krajní individualismus. Raději zůstane sama sebou, než aby se podřídila společenským konvencím. Claire víc záleží na druhých. Situaci se neodevzdává, ale chce ji mít pod kontrolou. Teprve v závěru si vyměňují role a jedna nachází porozumění pro druhou. Svým způsobem tak jde o happy end, který zároveň ukazuje, jak celý život před myšlenkou na smrt utíkáme do magických jeskyní, jež mohou mít pro každého jinou podobu, ale ve výsledku jsou stejně málo nápomocné. Melancholia je zároveň jízlivou polemikou s americkými katastrofickými filmy, snažícími se nás naopak přesvědčit, že tragédii lze s lidskou činorodostí (a Brucem Willisem) zvrátit. Trier namísto zachránce nabízí jen dva možné způsoby, jak přijmout nevyhnutelné. Poslední hodiny před koncem světa nás nadto nutí trávit s dekadentními představiteli high society, kteří rozhodně nejsou nositeli vznešených vlastností a mají dost problémů sami se sebou. Nenabízí tak mnoho důvodů, proč si přát, aby konec nenastal, což mi přijde upřímnější než hollywoodský přístup. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, J*A*S*M, Lavran, Subjektiv, FlyBoy, Traffic, fmash, Aelita, Iroquaise, Psice, jemenfoutiste, mjuran ()
Podtitul "překrásný film o konci světa" myslím velmi dobře vystihuje dichotomii, která je přítomná v podstatě po celou dobu trvání Melancholie, ať už jde o rozpor mezi důrazem na estetiku a blížící se zkázou nebo způsob, jakým se se situací vyrovnat - odevzdanost Justine a zodpovědný boj Claire. Trier myslím bezchybně vystihl pocity, které aktuálně panují ve společnosti a samotnou povahu onoho čekání na soudný den, když po stránce stylu zaplnil prolog skoro až reklamními obrazy na bezmocnost a téměř celý druhý akt utopil v nesnesitelně zdlouhavém očekávání armagedonu. Zoufalé a opakované přeměřování střídavě blížící se a oddalující se planety jako by symbolizovalo bolestné vyhlížení konce, ne nepodobné útrpně pozvolnému průběhu globální krize, která je sice permanentně oddalována nejrůznějšími záchrannými balíčky a dalšími opatřeními, ale v podstatě zůstává nenarušená a pomaličku směřuje k implozi stávajících, převážně materialistických hodnot. Únava sebou samými se mísí s fascinací, která provází sledování našeho vlastního konce, jako kdybychom si nemohli pomoct a museli pozorovat naši zkázu nejlépe nonstop se zaujetím hraničícím s masochismem. Melancholie možná není emocionálně nejdrtivější Trierův film (tím je pro mě stále Prolomit vlny), ale s uplynulým časem po zhlédnutí roste a v člověku vyvolává silné pocity... no, melancholie. Výše hodnocení do značné míry závisí na tom, zda formální stránku filmu přijmete jako součást sdělení, nebo ne. ()
Ale že to musela bejt šlupka. .. S odstupem ve mně ten film roste, takže moje první setkání s Trierem dopadlo dobře. A možná jsem si nemohl vybrat líp, vizuálně místy hypnotické (při úvodu jsem měl pocit, že mi pouští nějaký nový Kubrickův film). Jo a taky zvukově nejsilnější zážitek od Boylova Sunshine, Světozor vibroval, fakt ()
Místo Sutherlanda měl být obsazen Bruce Willis; teprve se spasitelem planety "asteroid my ass" by Trier hodil směrem k divákům ten správný ironický úšklebek a nadhled; na tuhle rovinu je Jack Bauer přeci jen malé pívo. No, ale vážně... Surrealistický "videoklip" na Wagnera, "formanovská" svatba a Trier v komorně emočním; a přesto vizuálně nejpůsobivějším; zániku světa. Hned v několika pasážích se skutečně daří navodit onu tolik specifickou atmosféru i pocity typické pro stavy melancholie, což se ve filmu vidí/prožije málokdy. ()
Galéria (46)
Fotka © Nordisk Film Swe.
Zaujímavosti (23)
- Do hlavní role byla původně obsazena Penélope Cruz. Kvůli filmu Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011) ale od projektu odstoupila. Nahradila jí Kirsten Dunst. (Taninaca)
- Americká skupina Avenged Sevenfold se filmem inspirovala k napsání skladby "Planets", která vyšla v roce 2013 na jejich novém albu Hail to the King. (Stanley619)
Reklama