Réžia:
Roland EmmerichScenár:
John OrloffKamera:
Anna FoersterHrajú:
Vanessa Redgrave, Rhys Ifans, Joely Richardson, David Thewlis, Paula Schramm, Robert Emms, Edward Hogg, Rafe Spall, Jamie Campbell Bower, Xavier Samuel (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Príbeh je zasadený do búrlivých udalostí doby plnej politických škandálov, intríg a zakázaných milostných pletiek na kráľovskom dvore, ale aj zákerných plánov hamižných šľachticov túžiacich po anglickom tróne. Jedna teória hovorí, že to bol šľachtic Edward De Vere, gróf z Oxfordu, ktorý bol skutočným autorom skvelých divadelných hier, ktoré si privlastnil pologramotný a nevzdelaný divadelník Will Shakespeare (Rafe Spall). Edward De Vere musel celý život bojovať proti tabu, ktoré šľachticom zakazovalo písať literárne diela, proti manželke, ktorá bola nespokojná, že z toho nie sú žiadne peniaze, a tiež proti kráľovniným poradcom. (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (394)
Veľmi zaujímavé, predovšetkým vďaka menu režiséra. Príbeh je totiž rozprávaný pomerne zložito a množstvo postáv vyžaduje značnú dávku sústredenia - a to je fajn. Je to pomerne komorné, aj keď pár scén je pompéznych. Škoda, že to vyznie trochu prekombinovane a vzhľadom na veľký záber nevynikne poriadne ani jedna z dejových línií. Emerichovská takmerartovka určite zaujala... ()
Všeobečně známý fakt je ten, že Emmerich snad kromě ID4 nebyl nikdy moc silný ve scénářích a tak tu máme v postavách a jednotlivých časových liniích bordel jako v tanku, který se lehce zlepší až ve druhé polovině filmu. Jenomže co na plat, když nám je dávkována tak kulervoucí estetika a neskutečně přehledné celky a panoramata ? To je pak každý druhý divák na ty dějové lapsusy a zmatky ochoten zapomenout, nebo nad nimi alespoň mávnout rukou. Tématicky je to dost netradiční a ne úplně špatný pokus, kupodivu to ani není vyloženě klišoidní slátanina ala 10 000 BC, ale raději pojďme na druhý díl Marťanů. ()
Hlavní téma Anonymousu není Shakespeare, ale spíš odvěký vztah politiky a umění, který film velmi zajímavě a hlavně důsledně vykresluje. Vlastně je možné si nakreslit úsečku, na jejíž jeden kraj umístíme umění a na kraj druhý politiku, a všechny klíčové postavy z filmu na ni umístit a úsečku jimi rovnoměrně zaplnit: k ryzímu umění patří herec vydávající se za Shakespeara, který postaví divadlo Globe, shání rekvizity, vede herce a sám je hercem celou duší od hlavy až k patě. Jinak je ale šupáckým, pologramotným opilcem, který o politiku nejeví zájem a zajímají ho jen peníze. Dál od něj spadá přece jen satiričtější dramatik Ben Jonson, který ovšem také myslí hlavně na umění a tvrdí, že jeho hry s politikou nemají nic společného, jsou to jen prosté komedie. Někde mezi umění a politiku se řadí ti, kteří se snaží to druhé zničit, jak je zjevné ze dvou hlavních postav filmu, Roberta Cecila nesnášejícího divadlo a Edwarda de Vere rebelujícího proti vládě. Blíže politice má dramatik Christopher Marlowe, známý prospěchář a udavač, který i v reálu vykonával občasné služby pro vládu jako špion. A do ryzí politiky náleží třeba stuartovec Jakub I. nebo královna Alžběta I. Vidíme jasné a pravidelné pokrytí celé úsečky. Podle stejného klíče lze do takových pěti skupin rozdělit i většinu filmových tvůrců: první točí ryzí lartpourlart, čistě umění pro umění, experimentují třeba s médiem. Druzí se rekrutují z filmových kritiků a netočí umění pro umění, jako spíš umění o umění, k čemuž mají coby o umění píšící kritici logické předpoklady, dali by se sem zařadit třeba francouzští tvůrci kolem časopisu Cahiers du Cinéma inspirující se americkou tvorbou. Třetí skupina vystupuje angažovaně a burcuje, ať už z politických pozic proti umění jako Robert Cecil nebo z uměleckých pozic proti politice jako jeho sok Edward. Tuhle pozici podle všeho hájí i Emmerich, který tu vlastně básní o tom, jak je každé umění politické a pero mocnější než meč. Jenže ono je možné být ještě razantnější a jít mnohem dále, jak je zřejmé že čtvrté skupiny, která to s politikou táhne a slouží jí, což dokládají dva asi nejznámější příklady z dějin kinematografie, Riefenstahlová propagující nacismus a přesvědčený marxista Ejzenštejn. Vrchol pak představuje pátá skupina tvůrců, kteří jsou ryze a stoprocentně političtí, podobně jako je první skupina ryze umělecká (stejně se k sobě má druhá a čtvrtá skupina, jedna koketuje s uměním, druhá s politikou). Patří sem Václav Havel, jehož nejdůležitějším dramatickým dílem a divácky nejvděčnější absurdní fraškou bylo proslulé „humanitární bombardování“ Srbska. A patří sem i Usáma bin Ládin, známý fanoušek americké kultury, který své plány z 9/11 ukradl z amerických blockbusterů, jimiž jako by se ve svých apokalyptických intrikách přímo inspiroval. Jen těžko lze popřít, že se tehdy Usáma bin Ládin ukázal jako mimořádný a velmi talentovaný hollywoodský scénárista. Je-li tedy Emmerich přesvědčen o tom, jak dává ve filmu najevo dvěmi takřka identickými výroky, že „pero je mocnější než meč“ a že „každé umění je politické, jinak by to byla jenom dekorace“ (v čemž lze vidět i určitý komplex Emmericha, který chce své odlehčené filmy rehabilitovat jako výpověď), je třeba mu vzkázat, že umění může být dokonce více než politické - může být samotnou politikou, s níž se identifikuje, jak zdárně prokázal Václav Havel a Usáma bin Ládin. () (menej) (viac)
Překvapivě ne tak tragické a nechtěně vtipné, jak jsem čekal. Ba právě naopak, protože scénář je skoro až vynikající a ty různý konspirace a intiriky mě opravdu bavili a to i přesto, že ke konci už ty twisty začínaly připomínat mexickou telenovelu.Emmerich se k tomuhle žánru ale vůbec nehodí a i když po řemeslné stránce vše zvládá bez problémů, tak jinak ze sebe víc jak průměr nevytlačí. A to se mu výborné herecké obsazení snažilo tak pomoct. 70% ()
Krásný průchod skrze divadelní scénu za tvrdé reality. CITÁT - Veškeré umění je politické......... Zajímavě provedený přeskok mezi minulostí a současností. Sice je to někdy lehce zmatené, ale jinak bravurně zinscenované. CITÁT - Ano, ano. Ne, ne. Nevím, nevím.......... Nádherně pojaté slovo jako převratitel politiky a důkaz toho jak dokáže být mluva silnější než zbraň. Nebo ne ? CITÁT - Jsme ztraceni........... Mám chuť věřit, skoro věřím, ten film je velice přesvědčivý. A co dodat ? Být či nebýt ?!?! Lehce kontroverzní snímek. CITÁT - Mohl jste být králem, jen kdyby jste nebyl, tím co jste,........... ()
Galéria (82)
Zaujímavosti (8)
- Film je financován režisérem Rolandem Emmerichem. Jako hlavní důvod svého počínání režisér uvedl možnost distancovat se zásahům produkční společnosti a točit si tzv. „na vlastní triko“. (Conspi)
- Natáčení probíhalo ve studiu Babelsberg v německém Brandenburgu. (Terva)
- Scénář byl Johnem Orloffem sepsán v roce 1998, kdy se v kinech objevil obdobně inspirovaný film Zamilovaný Shakespeare (1998). Projekt byl pozastaven a opětovně oživen až v roce 2005, kdy zájem o něj projevil Roland Emmerich. Ten se k vlastní režii dostal po sérii úprav až v roce 2010. (Conspi)
Reklama