Dvojka

Tak to bylo po dlouhé době zase absolutní utrpení. Kamera úplně tragická - a ano, samozřejmě vím, že to byl účel - všechny tři postavy maximálně nesympatické a fakt, že se všichni chovali jako naprostí k***ti radši asi komentovat nebudu. Film od začátku až po konec nedává žádný smysl, všechno se strašně nudně táhne a ve finále rozuzlení absolutně žádné. Rádoby dramatická scéna u vody na konci filmu pak tomu všemu nasadila korunu. Kdybych nebyla tak příšerně otrávená, možná by mě i paradoxně pobavila. Že já pitomec jsem si "nevygooglila" podrobný obsah ještě předtím, než jsem se na tady neuvěřitelnou stupiditu podívala. Asi si dokážete představit, jak jsem se tvářila, když jsem zjistila, že Jarda Plesl - JEDINÝ důvod, proč jsem se na film vůbec podívala, hrál pokladního v Tescu, a že se v záběru objevil jenom v pozadí, takže jsem si ho vlastně ani nevšimla. Chci svých 88 minut života zpátky, tohle nebyl odpad, to byla vyloženě žumpa. (02.03.2019)

Jako absolvenstká road movie (rozuměj, že tvůrci ale i herci jsou absolventi) je to skvělé, jako vážně myšlený a produkovaný film zvrácené, odvážné a divné. Potěší záběry ze Švédska a z Dánska (protože takhle to tam opravdu vypadá, kontrastní mraky nízko nad zemí, zelené plůtky a dřevěné domy) a chvílemi dobrá reflexe partnerského života. Zazdívají to naopak dialogy a občasné lehké přehrávání, povětšinou hudba a ve sto procentech nepovedený záměr dokumentárního snímání. (09.01.2011)

Říkám to nerad, ale na to se opravdu dalo dívat, neřku-li, že to bylo dobré. K dokonalosti chyběl přesvědčivější herecký projev Jakuba Wagnera a zručnější režie, ale i v tomto případě se nejednalo o nic neumětelského, jen to prostě chtělo dopilovat. Nebyl to nikterak veselý film, nicméně to, že jsem si po něm zrovna nehvízdal z dobré nálady, svědčí o jeho funkčnosti. Nenápadné a příjemné překvapení z hodně zněčištěných českých luhů a hájů. Nechci tvůrce přeceňovat, ale i přesto, že v oficiálních materiálech nikde nevidím zmínku o vědomém odkazu na Polanského Nůž ve vodě, případně Hryniakuv Třetí, mám za to, že alespoň jeden z těch filmů režisér viděl. (18.01.2010)

Poměrně povedený a příjemně nečekaný filmek, který netrpí neduhy, jež jsou vlastní velkému počtu českých "vztahových" filmů posledních x let. V odvážně dogmatickém stylu je zobrazen rozklad dlouholetého vztahu šetrného, nepříliš ohleduplného a vlastně úplně pitomého Michala a divoké Veroniky, která si chce ještě užít mládí... Katalyzátorem vzájemného odcizení se má stát setkání se Šimonem, k němuž dojde na nedobře zorganizovaném výletě do Švédska... Už od počátku mě iritovala postava Michala. Je bolestivý pohled na hlupáky, zvláště když se chovají tak pitomě, jak to předváděl právě Michal - a to nejen ve vztahu ke své přítelkyni, ale vůbec ve všem. To ale samozřejmě není vada filmu, snad jen jsou Michalovy negativní vlastnosti až přehnaně zdůrazňovány. Iritovala mě také postava Šimona, který si všecko dokázal zdůvodnit a ospravedlnit. Michal se choval jako pitomec, ale pitomost ještě není nemorální. To Šimon, chytrák s duší volnomyšlenkáře, se choval jako prachsprostý zloděj a ničema - zkrátka jako ryze nemorální člověk. Andělem není ani Veronika, která sice cítila trhliny ve vztahu, ale sama se místy chovala jako hloupá husa. V těchto hrubých rysech jsou představeny určité typy charakterů, které v českém filmu nebývají k vidění příliš často - alespoň ne v této uvěřitelné podobě (častěji to bývá ve formě parodie či karikatury). Příběh trojúhelníku hlavních postav je velmi slušně napsaný, nepostrádá dramatičnost ani návaznost na realitu. Celkové zpracování, styl kamery i výběr prostředí dodává filmu na síle a především autenticitě. Doporučuji :-) (07.08.2010)

V rámci filmové kategorie "přirozený a auntenticky působící snímek ze života" a českého kinematografického rybníčku vlastně výborné. Fauitovi se daří vtahovat diváka za filmové plátno a dát mu pocit, že nejenže sleduje skutečné a životné postavy, ale dokonce vše prožívá přímo s nimi, je očitým svědkem všech jejich peripetií. Připoměňme si, že to je u českého porevulučního filmu jev významově se blížící zázraku - až mám chuť volat tisk nebo nechat zvonit na kostele. Musím se také ohradit proti nadávaní na ruční digitální kameru, protože je vidět, že ji vede evidentně talentovaná ruka a film vypadá na plátně až překvapivě dobře. Srovnám-li to třeba se Sedláčkovým posledním filmem Největší z Čechů, pak Dvojka ve vizuální atraktivnosti vede na celé čáře. Škoda, že ji tolik lidí přehlíží nebo podceňuje. ___ LFŠ 2010 (02.08.2010)