Réžia:
Richard AyoadeScenár:
Richard AyoadeKamera:
Erik WilsonHrajú:
Craig Roberts, Sally Hawkins, Paddy Considine, Noah Taylor, Yasmin Paige, Gemma Chan, Elinor Crawley, Claire Cage, Melanie Walters, Johanna Brüel (viac)Obsahy(2)
Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými dalšími narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s new-age pošukem Grahamem, a tak monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Zároveň se pokouší dvořit své spolužačce Jordaně, žhářce, která osobně dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku – obzvláště na pasáže, které se týkají jí samotné. Když se jí něco nezdá, Oliver musí škrtat. Film vznikl podle slavné knižní předlohy Joea Dunthornea a jde o nekonvenční a podmanivý příběh o dospívání. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (17)
Recenzie (323)
netradiční snímek s absencí okoukaných hezounků a klišoidního scénáře amerických komedií... ponořte se spolu s oliverem do slastí i strastí jeho dospívání a nemálo zvláštní addamsovské rodinky a přítelkyně... pitva patologických situací není vlastně komedií v tom pravém slova smyslu, ale když člověk vyleze z kina, má na tváři takový lehce přitroublý úsměv... je možné, že mi vydrží při vzpomínce na ayoadovu režijní prvotinu až do osmatřiceti. 80% [Světozor, 8.6.2011] ()
Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. ()
Melancholií prosycený snímek, který u mě zaznamenal prudký sešup dolů. Ze začátku jsem byl nadšen, i když obrazy, myšlenky a hlášky se na mě sypaly šílenou rychlostí, že jsem nestačil vše správně vnímat. Prvních třicet minut by určitě zasloužilo dvojí zhlédnutí. Potom se však film potápí, až se potopí nadobro. Celkově to vidím na tři a půl, ale vzhledem k jisté originálnosti a inovacím, zavřu obě oči a ty čtyři hvězdičky odkliknu. ()
Zlo v rouše beránčím. Film sice okatě ironizuje a přímo komentuje klišé romantických komedií, ale zároveň je beze zbytku naplňuje. Vysmívat se lůzrovství a vzápětí se nad ním dojmout prostě nelze. V (500) Days of Summer (zde zjevná inspirace, ovšem dost samoúčelná) sice Tom taky získává svoji snovou manic pixie girl prostě jen tak jako dar z nebes, ale pak se alespoň ta jeho zkušenost s ní ve formě ročního období uzavírá do nějakého symbolického poučení a přichází podzim, kdy už je hrdina zase o něco dospělejší a vyzrálejší. Dalo by se říct, že určitým poselstvím (500) DoS je "Pobláznit se do jedný holky nemá smysl, protože tam venku jich je celá řada dalších a možná lepších, ale každej si tím musí projít a je to tak ok." Ale tady... tady se prostě na závěr ponoříme zpátky do toho zoufaleckého bahna, kde přepjatá milostná psaní přemluví holku k prvnímu sexu (ale je to přece vtipný!) a veřejná demonstrace sebevražedných tendencí ji přiměje vrátit se a zůstat (ale je to hrozně sladký a dojemný!). K tomu parodování toho typicky trierovského dělení narativu na kapitoly (prý to má být odkaz na francouzskou novou vlnu; i tak je to ale pouze vyprázdněná citace bez významu nebo úlohy ve vyprávění), Nietzsche a Panna Orleánská, ale proboha proč...? Z romantické indie komedie se definitivně stává zrůdný midcult. ()
Hipsterovinka. Jsou to zvláštní lidi ty hipsteři, copak asi chtěj. Je to takový nový emo, jen míň bolestínský. Zato s ním sdílí takovou tu úpornou zahleděnost do sebe sama a potřebu zachytávat se na cool média jako je 8mm nebo polaroid (zdravím Jana Dvořáka) - nj, tady máme celou polaroid zeď, což je při současný ceně cca 80 za snímek už sranda za pár tisíc. Ale čert to vem, stejně je to takový retro ne zcela ukotvený v čase - retro je ostatně pro hipstery typický žejo. Líbivej film, rychle se v něm myslí a mluví ale chybí tomu upřímnost a nějaká hloubka se mi zdá. Ale to neva, dnes už jsou urputný hnutí a filmy prostě asi za zenitem ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (6)
- Rolu Jordany (Yasmin Paige) mala pôvodne hrať súťažiaca z anglického X Factoru Lucie Jones, ale kvôli zaneprázdnenosti odmietla. (milealelia)
- Richard Ayoade si za svoj debut vyslúžil označenia ako "európsky Wes Anderson" či "britská chlapčenská Amélia z Montmartru (2001)". Film je prirovnávaný k snímke V koži Johna Malkovicha (1999). (Sufferer)
- Písně k filmu složil a naspíval Alex Turner, zpěvák kapely Arctic Monkeys, kterým v roce 2008 Richard Ayoade režíroval záznam koncertu Arctic Monkeys at the Apollo. (ThinkGeek)
Reklama