Volám sa Oliver Tate

Mladé a blbé děti, dospělá a vymatlaná matka, dospělý vychcaný magor a to vše kdesi na špičce chlupu jedné z největších a nejzapomenutějších prdelí Anglie. A Oliver se zakouká do něčeho, co ho naprosto ovládne, tam, kdesi nikde. ~~~ Oliver Tate: "Ještě úplně nevím, co jsem..." - Jsi vůl, Olivere, vůl. Ale z toho vyrosteš. Tenhle festivalový film už ale ne. No tak prostě sorry, no. (25.07.2011)

Richard Ayoade je výborný komik, sľubný režisér a trošku slabší scenárista. Ponorka je pekne natočená a zostrihaná, a technická stránka vôbec obsahuje množstvo nápadov, podporených príjemným pesničkovým soundtrackom. A herci tiež robia čo sa dá. Najviac ma pobavila asi Sally Hawkins v úlohe matky - dokonale reálna a ujetá postava, navyše výborne zahraná. Jediný problém je potom práve v tom scenári. V maličkostiach funguje (predstavy hlavnej postavy, alebo vtipy - každý jeden rozosmeje...), je ale dosť jednoduchý a aj cez neustálu snahu o opak, ani nie moc originálny. Ayoade donekonečna rozoberá názory a životné postoje hlavnej postavy a občas zabúda na dej, a tiež sa miestami opakuje; spojenie všetkých tých detailov, hudby a hercov zanecháva ale silnejší dojem. 70%, čisto z hladiska zábavy skôr 4*. (21.03.2012)

Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru, v chlapeckém těle a v zimomřivě nehostinné krajině, proplouvající snímkem, který překvapivě nemá rozměr sociální, jak by se dalo u britské tragikomedie čekat, ale spíše existenciální. Celovečerní debut Richarda Ayoade (alias Mosse z kultovního anglického sitcomu IT Crowd) si tak ponechává něco z estetiky britské školy sociálních dramat, přidává ale svůj osobitý pohled na svět a tak překvapivý autorský rastr, že z jeho autorského filmu vznikl výsostný originál. Ono hledání komických aspektů v tragédii života, které charakterizuje všechny scény vyjma jediné - rozhovoru Olivera a Jordany na autobusové zastávce po návštěvě její rodiny, v níž komický aspekt náhle absentuje a scéna tím kontrastem nabývá patřičnou hloubku; soustředění se na pocit jinakosti, jež charakterizuje dospívání, pochroumanou sebereflexi, nejistotu, hledání sama sebe a objevování pravidel světa kolem, to vše tvoří rámec syžetu o tak složitém přerodu z adolescenta na dospělého. Nečetl jsem bohužel knižní předlohu, ale jelikož se jedná o adaptaci literárního díla, můžeme si všimnout řady literárních propriet - Oliver Tate se vymezuje jako ironický glosátor, který v mistrné zkratce naprosto přesně pojmenovává absurditu života dospělých (charakteristika Oliverovy matky a otce). Zůstává i ryze literární kompozice, tedy členění do kapitol včetně prologu a epilogu. Charakterizující je i příznačná retro nálada celého snímku a použití klasických výrazových prostředků (zatmívačky, tady ovšem barevně kolorované, 8mm kamera atd.). Suma sumárum, milý Olivere, je mi právě 38, a koukám na všechno přesně jako Ty tenkrát... (21.07.2011)

Zlo v rouše beránčím. Film sice okatě ironizuje a přímo komentuje klišé romantických komedií, ale zároveň je beze zbytku naplňuje. Vysmívat se lůzrovství a vzápětí se nad ním dojmout prostě nelze. V (500) Days of Summer (zde zjevná inspirace, ovšem dost samoúčelná) sice Tom taky získává svoji snovou manic pixie girl prostě jen tak jako dar z nebes, ale pak se alespoň ta jeho zkušenost s ní ve formě ročního období uzavírá do nějakého symbolického poučení a přichází podzim, kdy už je hrdina zase o něco dospělejší a vyzrálejší. Dalo by se říct, že určitým poselstvím (500) DoS je "Pobláznit se do jedný holky nemá smysl, protože tam venku jich je celá řada dalších a možná lepších, ale každej si tím musí projít a je to tak ok." Ale tady... tady se prostě na závěr ponoříme zpátky do toho zoufaleckého bahna, kde přepjatá milostná psaní přemluví holku k prvnímu sexu (ale je to přece vtipný!) a veřejná demonstrace sebevražedných tendencí ji přiměje vrátit se a zůstat (ale je to hrozně sladký a dojemný!). K tomu parodování toho typicky trierovského dělení narativu na kapitoly (prý to má být odkaz na francouzskou novou vlnu; i tak je to ale pouze vyprázdněná citace bez významu nebo úlohy ve vyprávění), Nietzsche a Panna Orleánská, ale proboha proč...? Z romantické indie komedie se definitivně stává zrůdný midcult. (08.06.2011)

|| Scenár: Richard Ayoade / Submarine by Joe Dunthorne | Hudba: Alex Turner, Andrew Hewitt | Produkcia: Marj Herbert, Andy Stebbing, Mary Burke | Distribúcia: Optimum Releasing (UK), The Weinstein Company (USA) | Štúdio: Film4 Film Agency for Wales, Red Hour Films, Warp Films | Rozpočet: 1,414,798 £ | Tržby: 1,672,518 £ || (01.06.2011)